Endor

Generál Dorian sedí na rozvrzané židli a rozhlíží se po věznici. Přitom popíjí víno z keramického hrníčku, čerstvě dovezené z cechu Berserku.
Houpajíc na židli si všimne, že na stole leží několik věcí. Všechny si je prohlíží pár minut, nakonec se zadívá na listinu s vypsanými zločinci. Ohýbá se pro ní a zrakem jen sjíždí řádky. V židli je slyšet křupnutí dřeva a tak jí ladným pohybem staví na všechny čtyři nohy.

„Generále!“
vchází jeden ze střáží do meideiské věznice, v brnění a světle modrém plášti se ukloní a poté salutuje.

“Jeden z našich mužů šel za svítání prohlédnout oblast okolo města. Slunce už zapadá a ještě se nevrátil! Máme za ním poslat oddíl?“

Dorian odkladá listinu a zvedá se ze židle.
„Moji muži jsou spolehliví a samostatní, ale i tak se mohlo přihodit cokoliv. Poslední dobou se všude potloukají gurdokovi bojovníci. Tak to bylo i u cechu Paladinů.“ zamračil se a zhluboka nadechl.

„Musíme ho jít hledat. Našich stráží je nedostatek, nesmíme nechat město jen tak bez dohledu. Kdyby si někoho spolehlivého a ochotného našel tak ho pošli sem zamnou a vyšlu je hledat.“

Generál se dívá na unaveného vojáka. „Ty si moje jediná pomoná ruka Quentone a nemůžeš být na nohou věčně. Jdi za rodinou a odpočiň si.“

„A zítra se nezapomeň přijít podívat na dražbu královích věcí.“ směje se generál.

„To je hrůza! Jak ten šmejd Gurdok mohl zaútočit na medeu!“ přiběhl rozzuřený Dorian.

„Celá Medea je poničená! Nespočet bojovníků bylo kvůli němu zraněno a zabito!“ výbušně nadává a jde k židli, na které se nedávno houpal. Na zemi před mramorovým stolem pozoruje jen hromádku prachu, která z ní zbyla. Silou jí do ní kopne, ale noha pokrytá plátovým brněním jen hromádku prolétla a prach se rozpývá ve vzduchu.
Generál se otočí na věrného Quentona a pohybem ruky mu značí aby odešel. Po chvilce procházením shořelou věznicí jde k vchodním dveřím ležijíc na zemi a snaží se je nahodit spět do pantů. Při nasazování se ozval zvuk cvaknutí o panty. Odstupuje od zohýbaných dveří.

Tohle je vrchol. Nemůže ukázat na mapě město, které se mu nelíbí a zničit ho! Aspoň že král nebyl zraněn.

oddychl si. A vyšel pomáhat zhmožděným ženám a dětem, kteřé truchlily u svých domovů.

Generál Dorian již od brzkého rána prochází medeou. Jeho zamračený výraz sice poukazuje na jeho stálou ruzzuřenost ale v koutku duše je šťastný a spokojený.
Vtom kněmu přistoupí jeden ze stráži. Obličej má ještě neustále pokryt sazemi z nedávného útoku na medeu.

„Generále oprava města bude již brzy dokončena."

Sotva to dořekl na generálovi byla vidět známka spokojenosti ale jeho pohled ho neopustil.

„Výborná práce, pracovali jste tvrdě téměř bez odpočinku. Ale i když je město opraveno potřebujeme nové muže ochotné sloužit našemu králi. Pošli posla, který rozhlásí, že zvu obránce našeho města zvu na hostinu na památku mužů, kteří zemřeli při obraně našeho města a snad se také najde několik nových a především věrných mužů, ochotných sloužit našemu králi. Hostina začne zítra v podvečerních hodinách."

„Rozkaz!" Odvětil strážce a zmizel za prvním rohem směřujíc k bráně.

Generál se posléze také otočil a zamířil do spižírny a za kuchaři aby vše potřebné nachystali.