Endor

*Prodíral jsi se hustým lesem, znavený a poskrábaný, ale věděl si ze nesmíš polevit. To tajemné společenstvo které už dlouho sleduješ si opravdu nemohlo vybrat horší cestu. Vlastně ani nevíš proč je sleduješ, máš prostě jen pocit že je to správné, jistě odhalíš nějaké strašné tajemství či něco podobného. Ta elfka v čele vypadá podezřele.. Natož ti Živoucí kolem ní. Ptáš se sám sebe kde jsi na ně vlastně prve narazil. Ano, ten hostinec, hostinec kterému říkávali Akademie. Scházeli se tam a debatovali o věcech kterým jsi nikdy nerozuměl. Takto jsi přemýšlel po celou cestu tím zpropadeným lesem. Náhle jsi spatřil konec lesa, houští pomalu mizelo a ostré světlo prosakující mezi stromy tě oslepovalo. Vyklopítal jsi z lesa a byl sis jistý že umřeš vyčerpáním, ale ten pocit, ten podivný neidentifikovatelný pocit tě hnal stále v před, za tou podivnou skupinkou. V tu sis uvědomil že někdo chybí, ano, ta elfka někam zmizela ! Začal jsi se rozhlížet a hledat ji, avšak kde nic tu nic. Ucítíl jsi mrazení v zádech. To tě však rychle přešlo když si ucítil ostři na svém krku* Myslíš si že o tobě nevíme ? *zašeptal ti do ucha ženský hlas* Co chceš, proč nás sleduješ ? Noo já.. *zabreptal jsi se, vlastně jsi nevědel co chceš* Chci se k Vám přidat ! Náhle ti bylo všechno jasné, uvědomil sis proč je sleduješ, jsi jako oni, nechceš už být sám* Ah tak, no můžem se podívat zda za něco stojíš, pojď za mnou *Téměř bez dechu jsi ji následoval. Å la rychlým, tichým krokem a tak jste skupinku brzy dohonili. Elfka s nimi prohodila pár slov, bylo ti jasné že o tobě. Ostatní si tě přísně změřili. Po chvilce se však usmáli, postupně k tobě přistupovali* Já jsem Shay *pravila elfka*, zlodějka, toto je Jimmy, můj kolega, Sir Christof, paladin Helmův, ta žena vedle něj Val Daren, hraničářka, dále Miška, Droffar jenž jsou stejného povolání, orkové Ir a Honya. Té výhruně vypadající drowky se neboj, není tak hrozná jak vypadá. Jsme právě na cestě do Gold Mines. Nemáme moc času takže si raději pospíšíme *Opět jste vyrazili, po několika minutách cesty jsi v dálce zahlédl takové malé město. Z jedné strany bylo obehnáno skalamy, z druhé pak obrovskými hradbamy v nihž byly zapuštěny dvě velké brány. Veděni elfkou jste prošli tou napravo* Tak, a jsme tady. Někteří z Vás to tady jistě znají, pro ty ostatní podám krátký referát. To před námi je Zlatá Taverna, náš cíl. Je možno si tam pronajmout pokoj a dobře se napít. Mám domluvené s hostickým že tam nebude pouštět žádné Nakažené. Kdyby jste šli do prava tak narazíte na stáje a banku, naopak nalevo je Zlatý Chrám. Ne Christofe, ještě tu zůstaň ! Za hostnicem se pak nalézá Zlatá Kašna. Ale pojdmě do hostince, chci Vám něco říci *Následovali jste tedy Shay do taverny, houkla něco na hostinského a posadila se k největšímu stolu* Není tomu tak dávno co jistý lovec položil základy Akademie, jeho snažení však nemělo viditelný cíl a bylo beztvaré. Pak jsem přišla já, vytýčila jsem cíl a poprvé definovala Slepou nemoc, Nakažené a Osvícené. Pak přišla krize a Akademie byla stržena, její základy podupány a myšlenka zašla. Avšak já se svého snažení nevzám, již se nechci toulat světem Endoru sama. Jsem zde abych položila základy novému společenství. A vy, jenž jste přišli se mnou, budete jeho nedílnou součástí. Vy jste základní kameny a já jsem stavitelka, vy jste hmota a já vás chci tvarovat. Pojďte tedy, připojte se ke mě a opět postavme naší Akademii, obnovme Thermidor, spojme se opět do toho úžasného společenstva a stůjme při sobě tak jako kdysi ! *Jakoby odnikud se vynořila neznámá postava, tedy neznámá pro tebe* Elen síla lúmenn' omentielvo ! *Zvolala radostně Shay a objala ho* Goldarione, nemohla jsem Tě nikde najít, od té doby co jsme se rozloučili pod tím stromem uběhlo hodně času. Jsem ráda že jsi na nás natrefil. Pověz, co tady děláš ? Jak ses měl a.. a vůbec, oi yétanyel nányë alassëa *začervenala se* Tohle je náš nový domov, doufám že se Ti, Vám všem, zde bude líbit

*Rozhodol sa, že sa vydá na lov...ani zdaleka netušil čo ho čaká...*
Vidím dobre ? *zvolal a pretrel si oči* Shayyy to som ja...Nae saian luume' *povedal so slzami v očiach* Ako ve¾mi ste mi chýbali..
Odvtedy, čo sme sa naposledy stretli uplynulo vela času. Darilo sa mi dobre, i ked som mal aj slabé chví¾ky. Volné chvile som trávil ochočovaním zvierat a premýšlaním o tebe, Thermidoru a o vlastnom živote. Dufam, že tento obnovený Thermidor nezhasne ako plameň sviečky...

To tedy rozhodně ne, dokud to mám v rukou já tak slibuji že udělám vše co bude v mých silách aby Thermidor opět vzrost a rozšířil se po celém Endoru. Udělali jsme pár chyb které nyní nebudeme opakovat. Jediným problémem prozatím zůstává nedostatek přítomných Osvícených, většina je někde na cestách tudíž tomu musíme dát čas. Věřím že Thermidor se znovu zmůže a rozroste do své původní velikosti. Mimochodem, byl jsi se již podívat na kašnu ? Ráda bych Tě tam vzala, moc pěkně se tam zpívá

Ano? Tak tam som ešte nebol...rád by som tam šiel

*Vzala ho za ruku* Pojď je to kousek od taverny *Po chvilce jste došli k nádherné fontáně, Shay na ní usedla a začala zpívat další ze svých starých elfských písní, chvíli jsi poslouchal a pak tě dostihl ten starý známý pocit, ten který zažíváš vždy když Shay zpívá, pocit síly, sounáležitosti, opět sis uvědomil že jsi elf, elf který vládce Endoru, tvá ústa se jakoby sama začala otvírat a z tvého hrdla začaly vycházet základní tóny melodie, pak se k nim přidala slova, slova ve kterých byl kus tebe, kus Shay, kus celého elfského národa. Když Shay uviděla že jsi se opět rozpomenul, sama přestala zpívat, vzala lyru a začala hrát. Ta hudba jakoby přetvářela tvé srdce i duši, změkčila ji, opět jsi pocítíl moudrost svého národa, lásku k umění, lásku k přírodě, cítil jsi.. lásku*

* Na chvílu ako keby sa zasekol...zahladel sa do oblohy a začal premýšlať...takýto pocit azda nikdy nezažil*
Bodajby to trvalo naveky...

Priatelia, rad by som napisal nejaky dlhsi vzkaz na rozlucku, lez ja som bol vzdy clovek prostych slov.
Majte sa pekne a prajem vela stastia, snad sa nase cesty este skrizia.
*polozil pergamen na stol a zabodol don svoju krasnu dyku*
*potichu sa vytratil z hostinca*

Pach tlejúcih domov sa vznáša vo vzduchu, kde tu ešte plamene vyskakuju a oblizujú to čo ešte môže horieť, muchy bzučia nad rozcápanými màtvolami, kde tu sa však ozýva plač. To preživší bedákajú nad svojimi blízkimi čo zahynuli pod dobyvačnou botou velitela vojsk postupujúcich armád. Len niektorý prežily aby mohli rozširovať beznádej ktorá sa už ukorenila v ich mysliach, veď kto by dokázal odolať armáde ktorú vedie čierny generál a .....................

Muž ležiaci na posteli sa strhol. Pot mu stekal po tvári.
*už sa to deje moc často* pomyslel si.
*Musím ísť za ňou, ale kde ju h¾adať ?*

Len čo ráno vyšlo slnko, bol už muž trápený nočnou morou da¾eko od miesta kde odpočíval. Rýchlo cválal na svojom koni aby bol čo najkôr na mieste o ktorom sa nazdával že mu poskytnú odpovede.

Rychle se prodírala houštím,které ji tolik vadilo,ale zároveň poskytovalo ochranu před ostatními. Tichými kroky se dostávala k okraji hvozdu.Na chvíli se zastavila a jen poslouchala. Ano,už je blízko. V dáli se rozléhala melodie,tak jemná a kolébavá. Byla si jistá,že zlo se nachází za jejími zády. Vpředu očekávala útočiště na noc. Pokračovala dál... Po chvíli už rozeznávala přesný směr,odkud hudba plynula. V dáli shlédla siluetu jak drží v rukou nějaký hudební nástroj a procítěně si vyhrává s každým tónem. "Mám jít blíž? už je dost pozdě na rozhodování " Byla velmi unavená a v očích nesla strach,který ji neúprosně hnal dál a dál... Rozhodla se,že se alespoň dostane co nejblíž. Přehodila si přes obličej kápi a zakryla svých pár předmětů,jenž by se mohly lesknout. Lehkým krokem se dostala na pár sáhů od hrající postavy.Dál už nechtěla jít. Našla si místo poblíž křoví tak hustého,že nebylo skrze něj vidět. Stulila se jak jen to šlo a snažila se usnout,zapomenout na dnešní hrůzný den...

*kráčel temným městem a přemýšlel o místě k noclehu, pak však zaslechl krásné písně z jemného elfího hrdla, jež mu nebyli cizí. Slíchával je mnohokráte ve své minulosti když usínal a takto je dovedl zapívat jen jeden člověk, jen jedna elfka. Jeho srdce se rozzářilo. Chvíli ještě poslouchal. Pak vyndal z pod pláště svitek a podal ho malému ptáčkovy, jež se mu znenadání objevil na dlani. Věděl že se vrátí na své oblíbené místo, ke kašně kde tak ráda zpívala a poslal ptáčka tímto směrem. Vydal se cestou dál a jen si povzdechl.*
Však ten zprávný čas na setkání přijde.....

*vystupuje ze stinu a vrti hlavou* Obcas mam pocit, ze zijete v jinem svete nez ja. V klidu si tu sedite a zpivate pritom se kolem vas prohaneji vrazi, navzajem se zabijeli s cleny Kultu smrti a vy delate, jako by se nic nedelo. *rozhlizi se kolem* Mno i kdyz uznavam, ze tohle mesto vypada docela hezky... A ten chram. Jenom skoda, ze uz tu skoro nejsou volne domky

Niekedy proste musíš všetko hodiť za hlavu...

* ...leží a poslouchá její píseň,prostupuje mu celým tělem,hladí jeho duši,jeho tvář se uvolňuje a dokonce se i mírně usmívá... ...leží dlouho bez hnutí aniž by si uvědomil,že Shay již dávno usla...hledí na její krásu,poté ji přikreje svou dekou a posadí se vedle ní,bude tu celou noc hlídat... ...časně z rána se však odebere zpět do chrámu na modlidbu... ...naposledy se ohlédl... * Děkuji ti má milovaná Shay * ...rychlím krokem směřuje zpět do městečka... *

*Prebudil sa a spomínal čo sa odohralo včera večer. Trochu sa začervenal, ked zistil, že zaspal pri prekrasnej piesni Shay*
Dufam, že sa neurazila *pomyslel si*
*Vstal, trochu sa preťiahol a vydal sa na malú rannú prechádzku a po chvily zbadal v dialke utierajúcu sa Shay* Skoda, že som neprišiel skôr
*pousmial sa*
*Ešte nikdy ju takúto nevidel, taku krehkú a zranitelnú...stále mala mokré vlasy. Trochu sa prikrčil a nenápadne ju pozoroval dalej...*

jitřní vánek se jí dostal až na tvář,oči pomalu otevřela a spatřila denní světlo. Byla tak ráda,uchovávala v sobě pocit klidný,přežila další noc. V těchto dobách nedokázala odhadnout,kde je opravdu vlídno. Po chvilce rozjímání se Eav opatrně zvedla a rozhlédla se kolem. V rose viděla stopy,asi toho človíčka,jenž nocoval při hrání na svůj nástroj. Dlouho však nevydržela jen tak stát. Hlad,žízeň ji hnal hledat něco,čím by se mohla na chvíli ukojit. Vybrala směr odkud se ozývaly zvuky lidí,domácí zvěře a ranního bláznovství ve vsi. Peněz neměla,jediné co ji zbývalo,ukrást si něco k snědku..snad se dnes aspoň trochu zadaří,říkala si. Neměla to ráda,avšak nic jiného ji nezbývalo...

* ...modlidba dnes končila časně,v chrámu se cosi stalo,ale co,to se již nedozví,asi nějaký zloděj... ...pomalinku vyšel ven na chrámové schody,kde se nachvilku zastavil,nasál čerství vzduch a začal se rozhlížet,zda neuvidí někoho známého... ...na obzoru se rýsovaly nějaké postavy,ale kdo to je nedokázal rozeznat,pohodil rameny,v tom ucítil překrásnou vůni čerstvích koláčů a ihned se za ní vypravil... ...netrvalo to dlouho a objevil stařenku,jak je zrovinka vyndavá z pece,ihned si dva makové koupil a pustil se do nich... * Chm,to je dobrota * ...s rukama plnýma koláčů se vydal ke kašně,kde se usadil a zaposlouchal se do zvuků města... *

*Po chvilce přemýšlení se přecijen rozhodla pro Christofa, ten paladin se poslední dobou chová zváštně. Je milý, zdořilý jako vždy, ale přesto je to na něm znát. Nu což, uvidíme jak se to vyvrbí. Vydala se tedy k chrámu, ta mohutná stavba jí trochu naháněla hrůzu, přesto se přemohla a vešla dovnitř. Byl téměř pustý, jen svatý otec a pár Živoucích kteří tiše seděli v lavicích, hlavy sklopené, ústa ševelící nevyřčená slova. Christof tam ale nebyl, zdřejmě přišla pozdě. "Nu, tak tedy za Goldarionem, určitě uvítá když ho místo probuzení hodím do kašny" Prošla tedy kolem taverny a zamířila k fontáně. Jakási postava tam sěděla, ale na Goldariona byla až příliš mohuntá a rozložitá. Zrychlila krok a snažila se rozeznat rysy oné postavy. Byl to Christof, zřejmě cosi jedl. Oj, při představě jídla se ozval její prázdný žaludek, vždyť dnes ještě nic nejedla. Pomalu se přišourala k Christofovi, ten vzlédl a zadíval se na ní svýma pronikavýma očima. "Mára arin" pravila a přisedla k němu*

* ...málem se zakuckal,když se v tom předním obejvila Shay,nemohl odpovědět na její pozdrav,měl plnou pusu a tak jen přikývl... ...sedla si vedle něj a on z ní nemohl sputit oči,seděl tam,zapoměl jíst a tak mu jeden z koláčů vzala a pustila se do něj,nic nenamítal,jen na ni koukal a mírně se usmíval... ...když dojedl,odvážil se ji oslovait... * Rád tě vidím má milovaná Shay, dnes vypadáš nádherně. * ...usmál se na ni... * Ta píseň byla nádherná,škoda jen že sem ji nerozuměl,stále neovládám Váš jazyk,snad mi bude prominuto.Mohu se zeptat,o čem byla ? * ...mírně nakrčil obočí a zvědavě po ni pokukuje... *