Endor

Kapitán Randall:
Tohle snad není možné, kde zase jsou. Za těchto podmínek se tady nedá vůbec pracovat.

Ke kapitánovi přistoupila osoba tázajíc se: Smím-li vám býťi nějak nápomocna? Koho pak to hledáte?

Herbert:

Měl jsem štěstí, že jsem ji potkal. Bez její pomoci by má dcera byla mrtvá. Musím si dát záležet, abych se jí pořádně odvděčil.

Hodiny odbily 10 hodinu večerní. Všude v městě Shienar vládnul klid, jen občas šlo slyšet burácivý povyk z místní hospůdky. Všichni oslavovali další konec úmorného týdne. Na ulici bylo pusto a prázdno, jen kočka spokojeně ležela v koutě před honosnou budovou a okusovala zbytky svojí večeře.
Najednou zpozorněla. Na konci ulice se objevila postava celá zahalená v plášti a namířila si to přímo k ní. Výstražně zavrčela. „Neboj maličká“, promluvil cizinec a přátelsky podrbal kočku pod krkem. Následně se obrátil ke dveří onoho honosně vypadajícího baráku. Přišel ke dveřím a energeticky zaklepal.
Za okamžik se otevřely dveře a v nich služebná. Tázavě pozvedla obočí. „Ehm, dobry den, hledám Josefine. Doufám, že jsem si nespletl barák.“ „Nespletl, stojíte před jejím barákem. Domnívám se ovšem, že hosty tak pozdě už nepřijímá. Přijďte zítra odpoledne jistě si vás ráda vyslechne.“ „To nepřipadá v úvahu, potřebuji s ní mluvit okamžitě. Jde o důležitou věc. Určitě mě ráda příjme.“ „Dobrá zkusím se jí zeptat. Jakže jste to říkal, že se jmenujete?“ „O promiňte, jsem to já nezdvořák, už jsem zapomněl i na slušné vychování. Mé jméno je Christian. Jsem starosta města Lios.“ Služebná vyvalila oči. „Promiňte pane, že jsem vás hned nepoznala. Nechám vás tu tak na prahu, když vás všude hledají.“„To je v pohodě. Také bych nepustil kdekoho do mého domu. Zvláště v těchto zlých časech.“ „Pojďte dát, dojdu pro madam.“
Uběhla sotva minuta, když se do salonku přiřítila služebná. „Madam vás příjme. Pojďte dovedu vás do její pracovny.“ „Není potřeba, trefím tam sám. Už jsem zde před pár lety byl“
„Christiane to jsem ráda, že vás vidím živého a zdravého. Jak se vám podařilo tak dlouho se skrývat před Gurdokovými oddíly? Už jsem myslela, že vás zajali.“ Nečekala Josefine ani až se Christian usadí. „Ale kdepak, mám spoustu věrných přátel. A navíc mi byly k užitku mé dřívější zkušenosti z lovu. V plížení jsem byl klasa. Ani vlk nevěděl, že jsem za ním dokud neměl rozpárané břicho.“„Vy jste tak statečný Christiane. Sam se postavil vlkovi a vyváznout živý. Pověste co pro Vás můžu udělat? Určitě jste si tu dnes nepřišel pouze poklábosit.“„Kdepak statečný. Kdybych byl statečný vtrhnu do Liosu a vyříkám si to s radou starších hezky z očí do očí. Podkopli mi nohy a to jim neodpustím. Nicméně jsem rád, že jste se zeptala co vlastně potřebuji tak pozdě večer ,už mi přijde blbé se každého doprošovat. Potřeboval bych po vás jednu maličko. No zase taková maličkost to není.“ Váhavě se na okamžik odmlčel. „Potřebuji dopravit zprávu o pomoc do Medey. Doufám, že král vyslyší mé naléhavé prosby.“„Dopis do Medey nebude problém dopravit. Obchodujeme s Medeou téměř každý den. Dopis schovám do jedné ze zásilek. Nikdo o ní nebude vědět. Řekněte mi Christiane, copak potřebujete od krále?“ Christian si odkašlal a přesvědčil se, že jsou dveře zamčené. „Potřeboval bych se dostat do Medey a promluvit si s králem. Situace začíná být velmi ožehavá. Lios je teď plně v rukou rady starších, která obchoduje s kdekým. Chtějí získat velké bohatství. Jsou však zaslepení a nevidí jaké hrozí nebezpečí ze strany Shakalla a toho proradného Gurdoka. Oba chtějí získat město pro sebe a získat tak ty nejlepší kováře pod svá křídla. Tohle jim nesmím dovolit. Určitě chápete jaká velice závažná situace tohle je.“ Josefine zvážněla. Krásný obličej jí teď kryla smutná maska. „Pokud je to tak jak říkáte. Začnu také jednat. Ale nejdříve vás bezpečně musíme dopravit do Medey. Okamžitě vyšlu posla. A služce vyřídím ať vám připraví lože. Dnes večer jste pod mou ochranou. Zítra vás někde ukryjeme.“

Služebná se usmála a promnula ruce. Celou dobu poslouchala za dveřmi a slyšela každé slovo. „Hmm není špatné dostávat dvojitý žold od Gurdoka a Shakalla za tyto vzácné informace.“ Spokojeně se usmála a šla připravit postel pro hosta…

Tesař Allgorth: Mám já tohle za potřebí. Celé dny dřít za mizerné peníze. Poctivé řemeslo dneska už není to, co bejvávalo. Kvalitního dřeva je nedostatek, ať vylezu kteroukoliv branou, na východ i na západ, je to tam samej pobuda a vrah. Zakázky nejsou, nevím, z čeho mám živit svoji rodinu. Takhle mohu jen večer co večer sedět v krámě a doufat, že si někdo přijde koupit alespoň kousek nábytku.

Stráž: Hej, Larsi, uhni s tím povozem kousek. Večer tu bude vyjíždět kolona vezoucí materiál. Máš to zaparkovaný přímo uprostřed, sotva se dá dostat do stájí. Musíme tu nachystat naše převozní lamy!

Kapitán Randall: Výborně, konečně máme sklad i zbrojnici zase plnou, tak to má vypadat.

Pretorian Sergeant: Generále, molo je téměř postavané. Je to je otázka pár dní, kdy budeme moci přijímat lodě.

Stráž: Pozoor, uvolněte náměstí, šup šup. Pojede zde kolona, okdliďte vše z cesty. Stejně tak cestu k horní bráně, ať projedeme, ať tam nezavazí žádnej bordel. A zvedněte vnitřmí bránu, ať se nezasekneme!

Vedoucí karavany: Stát, všichni stát. Vyložte náklad, jsme u cíle. Napojte zvěř a postavte tábor.

Kapitán lodi: Všichni muži na palubu, za hodinu budeme přistávat. Stočte plachy a nachystejte lana!

Generál pretoriánů pomalu připlouval lodí ke svému ostrovu. Místo toho, aby ho čekali stráže, byl však ostrov pustý. S malou družinou vstoupil do svých jeskyní a byl naprosto šokován. Jeho vojáci byli mrtvi. Ihned zavolejte písaře, musíme kontaktovat naše spojence.

Generál pretoriánů:Ihned to doručte.

O pár hodin později.

Posel: Pane, Váš dopis jsem předal jednomu z mužů. Doručí ho co nejrychleji.

Tim: Chlapi říkám, tam se něco chystá. Číhal jsem schovanej v mladých stromech, bílej jelen se pomalu blížil ke mě, až byl téměř na dostřel. Ruce sem měl zmrzlé, že jsem sotva nasadil šíp na tětivu. Když tu najednou, jelen dvakrát zadupal a utekl pryč. Myslel sem, že mě ucítil. Najednou sjem však zaslechl hlasy. Od jihu přijížděla skupinka jezdců. Na lovce nevypadali, spíš jak na nějaké zabijáky. Nepodařilo se mi přesně zaslechnout, co si říkali. Slyšel sem jen, že něco propukne zítra večer, než padne tma. Čert ví, co se tam vůbec chystá, prro jistotu radši zítra nepůjdu na lov.

Z věže u hlavní Medeiské brány viděla stráž přijíždět koňské spřežení, směřujici k městu. Stráž okamžitě seběhla k bráně s očekávaním, kdo nebo co to přijíždí. Povoz se přiblížíl k mostu, vtom zvolala stráž: "Stůj! At´už jsi kdokoli!" a povoz zastavil. "Co tu chceš a za jakým učelem přijíždíš!" zeptal se strážce. Osoba zahalená v kápi chvilí mlčela, a pak zvedla svůj pohled na stráž. Odkryla kápi se kterou si překrývala tvář a odpovědela:" Jsem potulný kupec a prodejce všeho možného. Chtěl bych zde nějakou chvilí zůstat, něco málo prodat než si odpočinou koně a pak zase vyrazit dál do města Alcarinque." "Do Alcarinque? A to chcete jet přez poušt nebo plout lodí??" odvětil stražce. "Chtěl bych se vydat pouští se zítřejším západem slunce. Prý je to kratší, podle map." "Což o to kratší, * polkl slinu * ale nebezpečnejší... Radím vám, nejezděte sám. Pronajměte si ochranu, která se s vámi vydá přez poušt. Bězte se zeptat do paláce k městkým strážím,tam by ste mohl někoho najít. Za menší žold se určitě něco najde." řekla stráž chválivým hlasem. " Porozmýšlím nad tím, ale ted bych už rád do města. Mohli by ste zvednout brany?" "Samozdřejmě! Račte vstoupit pane".

O pár hodin později....



Potom v přístavu...

Když vyrazíme v osm hodin, tak bez komplikaci bychom tam mohli být do desíti hodin. * říkal si *
Lidičky, lidičky poďte si koupit nějaké mé zboží. Třeba zde! Elegantni šortky pro synačka!...