Endor

Hluboká noc, žalostné vytí na měsíc, na čenichu mnoho ran, velký jako medvěd, s leskem zářivých hvězd v očích, široko daleko nic než zpustlá krajina plná strachu šířícího se vzduchem, mlha dopadajíc při měsíčním svitu, zahaluje bažiny a ztrouchnivělé pařezy zhnilých stromů.


Z menší věžičky uprostřed bažiny se ozívá zlomyslný smích ,,HAHAHAAAAA , Budu nepřemožitelný, já a moje armáda nepřemožitelných vojáků ukážeme té cházce šlechtické jaké to je být nezranitelný!!!" ...radoval se Shakall z úspěšného lupu...

Náhle se rozlítnou velké železné vrata a v nich se objeví drobná postava, jak se pomalu přibližovala byly čím dál rozpoznatelnější rysy drowského mladého obličeje, protáhlý úsměv na rtech jakoby naznačoval dobré zprávy. ,,Můj pane" uklonila se ,,Váš poklad je živý a bezpečně ukryt v jeskyni stínů, mohu vám zaručit že tam ho nikdo nenajde, zamknuli jsme ho do okovů ze kterých neunikne ani drak, navíc ho hlída četa najatých, po zuby ozbrojených lapků"

,,Čekám na další rozkazy, můj pane"

-------------------------------------------------------------

V nekromantově hlavě se honí hlavou: "Tam nahoře na povrchu už je zase den. Nesnáším dny! Je to tak dlouho, co jsem byl naposled na slunci ale pamatuji si to jako by to bylo včera. Ten příšerný pocit. Ta slabost.... Nenávidím slunce! Jen počkejte vy patolízalové já vám ještě ukážu, to se budete divit. Ještě nemám dost síly, ale můj čas už se blíží. A nezastaví mě ani blbeček Gurdok, ani naivní Oberon se svou modrou čarodějskou ozdobou a chodící plechovkou s mečem. Nezastaví me NIKDO!" Poslední slovo už neřekl jen v duchu, nýbrž ho vykřikl do tmy a od jeskynních stěn se odráželo zpátky ještě pekelně dlouho poté.

"Proč ten křik, můj pane?" ozvalo se šeptem ze tmy.

Do stísněné jeskyně se pomalu a neslyšně vplížila nekromantka Serena.

"Mám zprávy, pane." uklonila se. "Medejští se chystají provádět nějaké kejkle s tím Stromem. Jak už jsem Vám řekla - S tou Saurou jsou jen problémy. Navrhuji..."

Větu nestihla doříct, protože ji Shakall zastavil zvednutím své ohyzdné hnijící ruky.

"Mlč!" zasyčel ""Nemají šanci nám překazit plány. Teď už ne. Velmi brzy začneme. Dojdi k Jednorožci a dones mi od něj další ampuli krve."

Nekromantka přikývla a opět se ztratila ve tmě.

Je čas. Ty opice už příliš zpohodlněly. Zpívají a hodují na hromadách masa. Smějí se jakémukoliv nebezpečí. Beze strachu kopají své tunely až do domovů mých nebohých přátel. Jeden po druhém mí mazlíčci umírají pod ostřím těch zakrnělých oblud. Musíme zesílit. Musíme získat nové spojence. Rozhlašte do všech území Endoru! Rozhlašte, že Jeho Lordstvo Shakall je ochoten pod svá křídla přijmout veškerá stvoření temnoty! Všichni démoni, koboldi, skřeti a jiná dosud opomíjená stvoření, všichni závislí na krvi a zabíjení, všichni světem nepochopení mohou zde najít svůj domov! Pak ukážeme těm, kdo smáli se vaší ubohosti, kdo vás ze svého středu vyhnali, zmrzačili a nechali napospas osudu. Pro každého jednotlivého nastane den zúčtování!

Můj pane, jakožto nicotná Rain nabízím své služby a klaním se vaší nezkonalé moci. Pokud si Vaše lordstvo bude přát, svolám i ostatní vrahy schopné sloužit Vám a opět nastolit jediného pravého vládce. Co mi poroučíte?