Endor

Pozorovatel:
Poklidné Daugaské ráno bylo zkaženo nepříjemnou zprávou. Stráže z věží hlavní brány informovali starostku Lyru, že před městem se šikují vojska pretoriánů. Nezvyklé chování pretoriánů starostku udivovalo. Většinou si hlídají svoje území na severu a tak daleko na jih nevyjíždějí. Přípravy na obranu byli v plném proudu, když ke starostce přispěchal další posel z hlavní brány. K pretoriánům se přidala další skupina bojovníků. Evidentně k sobě nepatřili, ale pretoriáni ochotně plnili rozkazy těch druhých. První útoky byli neškodné, stráže města odráželi nájezdy pretoriánů bez velké námahy. Dokonce dokázali prorazit až k opevnění jejich ležení. Avšak najednou bylo vše jinak. Mezi pretoriány se začali čím dál víc objevovat členové druhé skupiny. Stráže města byli zatlačeni zpět nebo pobiti. S oslabenou obranou měla starostka málo možností. Nechala zavřít brány a stavět barikády. Doufala, že přijede pomoc a Daugas se do té doby ubrání. Opak byl pravdou. Praetoriáni posíleni druhou skupinou a jejich hmyzími přisluhovači ničili odpor barikádu po barikádě. Situace byla bezvýchodná. Nakonec se Lyra rozhodla. Sjednotila poslední zbytky stráží a vrhla se na útočníky.

Gurdokova elitní jednotka:
Blázni, tak ubohé barikády jsem v životě neviděl, naše děla je rozprášila na třísky jako nic. A ta jejich děvka. Pche. Myslela, že proti nám něco zmůže. Å koda, že ji chtěl pán na tu popravu. Moc rád bych ji podřízl krk hned na bojišti. Pretoriáni zatracení, kdyby nebyli tak podmazaní, tak by jim určitě bylo jedno, že tu couru podříznu. Stejnak nechápu, proč jsme nemohli pobít i tu chásku z města. Ale jestli na mě budou pořád tak blbě civět, tak je všechny rozsekám!

Gurdokovo prohlášeni:
Dnešním dnem vy, váš majetek i život patří mě. Kdokoliv se pokusí o jakýkoliv akt proti mé osobě nebo mým jednotkám, bude bez milosti usmrcen. Tímto dnem vyhlašuji Daugaské tyranství!

(autor Mahdi)

To si přece nenecháme líbit! Pobil stráže, zabil Lyru a my tu jen sedíme! Pojďte, vstaňte, nemá tolik lidí, aby nás pobil všechny!, vykřikoval Bankéř, ale pozornost mu věnovalo jen pár kolemjdoucích. Kdo půjde se mnou proti Gurdokovi, no kdo?! Èím víc se lidí zastavovalo, tím víc Bankéř křičel a dodával lidu odvahu. Pojďte, vezměte své zbraně a zaútočíme ... Bankéřovo tělo padlo bez života k zemi. Gurdokova stráž zvedla oči od mrtvého těla a pohlédla na dav poplašených posluchačů. Vy všichni jste obviněni ze spiknutí proti Gurdokovi. Pokud dobrovolně neřeknete jména těch, co na tomto komplotu spolupracovali, budete předhozeni naší železné panně. Voják pohlédl k východu z banky, kde právě jiný přivážel železnou rakev s ostny mířícími dovnitř. Tak mluvte, bude to!

Gurdokovo prohlášení: Uzavírám První Daugaskou banku a zakazuji jakékoliv shromažďování kolem ní. Budiž toto varováním. Vaše další případná zrada bude mít dalekosáhlejší následky!

(autor Mahdi)

Medea se probouzela do časného rána, když královský generál Dorien vyrazil prohlédnout lesy kolem města. Ano, letošní lov bude vydařený. Lesy jsou plné zvěře. Lovci budou jistě uspokojeni. Otočil koně vracel se tryskem do města. U bran ho již čekala Eratheia Medeyská čarodějka. Vypadáš jak malý natěšený chlapec, příteli. Vždyť je to jen hloupý hon. Dorien přešel rejpavé řeči čarodějky a poklidně pokračoval dál do města. Proč jen musím pracovat s takovou otravou, pomyslel si. Odpoledne bylo již vše přichystáno. Lovci jen čekali až generál vyhlásí začátek turnaje. Naše lesy jsou plné zvěře, odměněn bude ten, co přinese nejlepší úlovek. Nechť lov započne! Lovci se rozjeli do Medeyských lesů a Eratheia se jim v duchu smála. Uvidíme, jak se budete tvářit na královský bál zabedněnci. Lov byl úspěšný. Žádný z lovců se nevrátil bez úlovku. Ale jen pár z nich přineslo opravdový skvost.

Celá společnost se přesunula k jídelním stolům. Hostina byla obrovská. Jídla a pití všeho druhu. Jen král nedorazil. Tak pánové. Vaše umění lovu jste již ukázali, na řadě je vaše umění tance. Pronesla Eratheia a vyhnala lovce na parket. Zábava byla v plném proudu, když přiběhl královský zvěd. Pane, pane! Nesu špatné správy. Daugas byl obsazen. Jeho obyvatelstvo z otročeno. Lyra je mrtvá pane. Cože?! Co se stalo? Tu máš vodu a mluv. Zareagoval Dorien. Zvěd se napil a pokračoval.

Daugas byl obsazen Gurdokem, tyranem. Jeho jednotky jsou podporovány Pretoriány a masivně zbrojí. Proslýchá se, že má spadeno i na další města. Pak není čas na nic čekat. Ozval se znova Dorian. Vy, co jste dnes s námi oslavovali, žádám vaši pomoc. Vyšlete tři z vás a informujte naše spojence. Bersekři, air mágové a Alcarique musí být připraveni. A vy ostatní pojďte musíme vytyčit naše hranice. Ukážeme Gurdokovi, že naše město není k mání.

(autor Mahdi)

V Harbour City to zase žije, překupníci si mnou ruce a Norick má plné ruce práce. Přišla objednávka od nejmenovaného zákazníka na velkou zásilku zbroje a kde jinde sehnat to nejlepší zboží, než od liosských řemeslníků. Kdyby jen jejich cech nebyl tak staromódní, určitě by na tom obě strany vydělaly. Ale Proctor nerad dodává výrobky svých lidí, aniž by věděl kde skončí. Jenže teď je to jiné, objednávka je veliká a její cena také a tak Proctor Cristian svoluje a připravuje velkou karavanu na cestu do HC. Věc se ale brzy rozkřikne a o velkém nákladu se dozví i vrazi - spodina, která se nezastaví před ničím. Vysílají zvědy na cestu Lios-HC a připravují své přepadení. Proctor Cristian mezitím svolává obyvatele města, aby pomohli náklad ochránit. Sešlo se jich mnoho za vidinou bohaté odměny.

Vyrazili z bran města, ale ušli sotva pár kroků a na pláních se ozval ryk boje. Sníh byl zalit krví padlých ochránců a vrazi sklidili úrodu v podobě nákladu zboží a vybavení hrdinů. Morálka bojovníků rychle opadla a tak se jich na náměstí znovu sešlo jen 7, ochotných provést bláznivý plán - dovézt zboží do Harbouru lodí a oklikou přes pláně a východní lesy. Když dorazil náklad z východu, nikoli západu bylo už pozdě večer. Norick si postěžoval na neschopnost ochránců dovézt zboží a zaplatil jim. Pak se odebral za hradby města a koupil druhou větší část zboží od vrahů za nižší cenu a velmi dobře na tom vidělal. Pro Noricka a vrahy to byl opravdu vydařený večer.

Gurdokova stráž si na své pravidelné obhlídce města povšimla skupinky alespoň trochu použitelných dobrodruhů a poslala je zjistit, co se děje v oblasti na západě. Většina z nich dorazila do Medey, kde neobjevili nic zvláštního, pouze jeden - Harden narazil cestou lesem na novou stavbu, která tam patrně vyrostla v poslední době. Kolem strážní věže stáli medejští vojáci a poblíž vytyčená hranice v nejužším místě mezi Medeou a Daugem.

Včera se skupina daugasských obyvatel vypravila na hrad vznést prosbu a žádost Gurdokovi, aby otevřel horní banku. Ten je nejdříve stroze odmítal, ale jak se sešlo dobrodruhů více řekl jim, že banku otevře pokud prokáží svojí náklonost k němu. Obyvatelé zabili tři vůdce povstání v bance kvůli kterému byla dříve zavřena. Druhým úkolem bylo odnést zásilku otráveného masa strážným na medejské hraniční věži a vydávat se za vyslance cechu berserkerů.

Bohužel nekromant Alexia chamtivě přijal zásilku od Gurdoka a pak neznalý poměrů doběhl do Medey a snažil se odevzdat maso tam. Naštěstí ho stráže považovali za blázna a poslali ho pryč. Po dlouhých toulkách konečně našel spolu s Maxellem onu věž, ale prozradili se, protože Maxell přinesl zásilku z východu, kdežto cech berserkerů je na jihozápadě, navíc už někteří dobrodruzi oznámili medejské posádce, že maso je otrávené.

Úkol tedy nesplnili a navíc prozradili Gurdoka, který se od nich distancoval a velmi se rozhněval. Vyhlídky na znovuotevření banky jsou tedy na nějaký čas zase ztraceny.

"Mor se šíří, pane. Musíme opustit Daugas. Město je ztraceno!"
"Hloupost!" odvětil Gurdok a srazil drzého strážce k zemi. "Daugas je mé město. Uzavřete most, ať se to nedostane sem. Ti žabožrouti ať chcípnou. Mám důležitější práci než řešit jejich problémy." Gurdok se odvrátil od strážného a kráčel ke svému trůnu. "Zavolejte posla!"

"Zavolejte posla!" zvolal Gurdok a do několika minut vběhla mladá dívka do trůní místnosti. "Tady máš zprávu. Doruč ji Norickovi a dělej! Není času nazbyt." Dívka převzala zprávu, vyskočila na koně a vyrazila nejrychleji, co to šlo.

"Dělejte sebranko! Nemáme na to celý den. Ještě dnes to musí být v Daugasu." Křičel Norick a popoháněl nájemné síly. Bedny byly těžké a i ti nejsilnější podomci měli problém odnést jedinou bez zadýchání. "Dejte to do vozu! A mazejte pro další!" Chvíli to trvalo, ale nakonec bedny z Norickovi kajuty v kasinu zmizely. "Dobrá, tady máte vaše peníze. Zbytek si obstarám sám." Pronesl Norick a vydal se sehnat strážce, kteří náklad doprovodí. Tři strážní Harboru vyjeli z bran a vydali se na cestu. Hned na první křižovatce byli přepadeni orcy. Dva z nich padli. Naštěstí se odněkud objevili potulní žoldnéři a bezeslov se přidali. Kapitán tedy mohl pokračovat. Nebyl si jist svými společníky, a tak byl rád, že Gurdok vyslal jednoho ze svých mužů, aby dohlídl na přepravu. Cesta ubíhala mnohem rychleji, když měl kapitán spojence u boku. Brzy dorazili k branám Daugasu. Kapitán se ujistil, že zásilka doputuje až ke Gurdokovi a poté se navrátil do Harbouru. "Pane, zasilka z Harbour city dorazila." informoval Gurdoka voják. "Dobře, velmi dobře." zareagoval Gurdok a zdál se být uvolněnější než dřív. "Co ta banda za tebou vojáku?" Voják se ohlédl, podíval se na žoldneře jen porhodil:"Připojili se ke mě cestou. Pomohli mi, ale nic jsem jim neslíbil." Gurdok se zamračil. "Tak ať zmizí!" Stráže vyhnaly žoldnéře z hradu a Gurdok si dál užíval svých společnic.

Odpoledním Daugasem se valil hustý dým. "Hoří pane, ve městě hoří!" přiběhl informovat strážný Gurdoka. "Měštani vypalují hromady odpadu. Krysy umírají ve velkém."
Gurdok si z věže hradu prohledl město. Z několika ulic stoupaly oblaky kouře, které se spojovaly ve velký tmavý sloup. "Zdá se, že jsem ty žabožrouty podcenil. Začínají se mi líbit. Otevřete jim vrchní banku, ať vidí, že iniciativu oceňuji. A teď dělejte! Musíme být připraveni!"

Na hradě je zase živo. Sjeli se sem bojovníci z celého Daugastského tyranství. Zbroje řinčeli, zbraně cinkaly o sebe a všude byla cítit atmosféra boje, ale něco bylo jinak. Muži neumírali, ženy neplakaly. Spíše fandily a povykovaly. Všichni muži totiž přišli za jedinou věcí. Přihlásit se do služby Gurdoka, tedy do jeho vojsk. Vrchní verbir byl svalnatý muž ve sředních letech, ale poněkud nevrlý. Kupa "vandráků" jak jim říkal ho evidentně otravovala. Další! zaznělo od jeho stolu a začínal známý koloběh. Jméno?! Zkušenosti?! Rodina?! Choroby?! Na první pohled vypadal výběr poněkud jednoduchý, ale nakonec se do vojska dostalo jen pár mužů. Ke konci dne neměl verbíř vůbec dobrou náladu. Nováčkům ani neukázal ubikace a raději odešel. Uvidíme, co vyspěje z usmrkanců.

Jako každý půlrok vyrazil generál Dorien na širé moře, na dlouhou cestu do Shienaru, aby vybral královskou daň z této kolonie Medey. Protože letos očekával možné problémy spojené s událostmi v Daugasu, obrátil se na Medejské dobrodruhy. Eratheia nijak neskrývala svůj kritický postoj k podobným výpravám kde se generál spoléhal právě na tuláky a dobrodruhy.

Vyrazili z medejského přístavu a vylodili se na břehu u Shienaru. Generál je poslal s listinou do města a sám zůstal u lodí. Brána ale byla zavřená, na hradbách vojáci a mezi nimi velitelka Josefine. Když se dobroduzi dožadovali vstupu a vyplacení daní, odmítla je se slovy, že Shienar už více platit Medee nebude. Odpovědí jí bylo několik útoků na bránu, ale všechny byly odraženy posádkou města.

Generálovi se splnilo to, čeho se tajně obával - že Shienar využije oslabení Medey a osamostatní se. Jak na to zareaguje ukáže čas.

Dveře hostince se rozlítly a vešel již částečně podnapilý obchodník. "Hospodó, tak co je tu v Daugase nového?! Stále vám běhaj krysy po ulicích? Žebráci přespávají v kopách hnoje? No tak, povídejte!" Obchodník hlučně zabouchl a sednul si k prvnímu štamgastovi. "Tak co staříku, povíš mi něco. Zaplatím ti kořalku." , mávl na hostinského a ten hned přispěchal s levnou pálenkou. Stařík ji do sebe kopnul a pomalu spustil. "Nu což, poslední dobou je vše klidné. Žadný mor, popravy nařízení. Zkrátka klid. Někdy si myslím, že Gurdok tajně odešel a nechal Daugas být. Ale bohužel ne. Stale jsou ti jeho vojáci na hradě a hlídají ho. No ať ho hlídají, když bude zalezlej, budem jen rádi!" Stařík zvýšil hlas aby ho slyšela celá hospoda a dostalo se mu bujarého souhlasu. "Zlatá doba, řeknu vám. Zlatá doba."

"Utekl?! Jak je to možné?! Zavřete brány města a zabite ho na potkání. Nesmí se dostat ven." křičel Gurdok na své vojáky. Mezitím se na Daugastském mostě srazil Singlespirit s mužem v obnošené robě. "Pardon" omluvil se muž a utíkal dál. "Počkejte, je vám něco, mohu vám pomoct?" zareagoval Singlespirit. "Nemám čas, musím pryč. Musím se schovat. Nemáte dům nebo něco, kde bych se ukryl?" Siglespirit se usmál a zavedl muže do svého bytu v Daugastské ubytovně. "Tak mluvte, co se vám stalo?" pobídl Singlespirit muže. "Jsem zvědem Medeyi. Mám pro generála Doriena důležitou zprávu. Ale jak vidím moje situace je bezvýchodná. Nemám šanci dostat se z města. Gurdok uzavřel brány a jeho mágové mi zabraňují použít kouzla. Jediná naděje jste vy. Můžete mi pomoci?" Singlespirit pohledl na muže a přikývl. "Gurdok se chystá napadnout Harbour city. Medea, toto města podporuje vojensky. A tak je nutné ji informovat. Postačí když tuto informaci odnesete k Medeyské věži u osady bersekru. Tu máte deset tisíc zlatých. Najměte si družinu ať vám pomůže dostat se na místo." muž odhrnul robu a vytahl mesec s penězi. "Počkejte. Jak se dostanu z města, když jsou brány zavřené?" zeptal se Singlespirit. "Otevřou je jakmile zemřu." s těmito slovy vyběhl muž ven z bytu a vrhl se na prvního vojáka ve svém okolí. Ten se jen ohnal halapartnou a muže zabil. Å okovaný Siglespirit celou situaci neunesl a tajnou informaci začal vykřikovat do světa. I jeho mrtvé tělo brzy dopadlo na dlážděné Daugaské ulice.

"Dostali jsme ho pane. Jeho i muže, co s ním mluvil." Vojak se uklonil a Gurdok na nej kývl. "Dobrá tedy. Svolejte vojáky, najměte žoldnéře. Jejich čas nastal. Zaútočte na Harbour city."

Gurdokova armáda dorazila k městu. Na hrádbách byl vidět zmatek z nastalé situace. Vojáci pobíhali a bylo znát, že útok nečekali. "Huh, sebranka, copak je nikdo nevede?" rozesmál se jeden z Gurdokových velitelů. "Na něéé!" Armáda se rozběhla a muži s beranidlem bezproblémů rozrazili narychlo zavřenou bránu. Boj se ihned přesunul až na hlavní ulice Harbour city. Ale po Norrikovi, hlavním muži města nebylo ani vidu ani slechu. "K lodi!" zakřičel jeden z mužů "Norrick utekl k lodi." Vojáci přijali informaci a vydali se jako jeden k molu. Ve chvli, kdy se chtěli vrhnout na loď se před nimi objevil samotný Gurdok. "Norricku, vylez ty slizká zmije!" zakřičel. "Gurdoku, příteli vždyť máme dohodu." ozvalo se zpoza zábradlí. "Dohoda padla! Už nejsi potřeba. Zabte ho!"

"Gurdok útočí! Gurdok útočí na Golden!" křičel malý chlapec v Daugastské bance. "Slyšel jsem jak kapitán stráží říká svým vojákům ať se připraví, že cesta ke Goldenu je dlouhá. Válka je tu." Lidé kolem chlapce zaraženě stáli, jako by nemohli uvěřit jeho slovům. Vzpamatovali se až když uslyšeli klapot koňských kopyt kolem banky. Desítky jezdců pospíchali k hlavní bráně Daugasu. Mnozí dobrodruhové a žoldáci se k jednotce přidali. Snad doufali, že získají nějaký kus bohatství Goldenu. Cesta byla dlouhá a několikrát byli napadeni lapky se kterýma si jednoduše poradili. Konečně byly vidět hradby Goldenu. Ale celá družina se najendou zastavila. Žoldáci byli zmatení a začali nadávat, že kvůli tomu se sem netrmáceli cestou necestou. Kapitán vojáků na jejich protesty nereagoval a dál rozdával rozkazy svým mužům. Žoldnéři se pomalu začali rozcházet, když najednou ze severu zaútočila jednotka pretoriánů. "Do útoku!" zakřičel kapitán a muži jako jeden se rozeběhli na nepřítele. Žoldneři rychle posbírali své zbraně a snažili se dohonit vojáky. Pochvíli byl útok odražen. "Pane, po severní cesté se k nám blíží mohutný oddíl pretoriánů. Naše řady nejsou tak početné. Neodrazíme je." Kapitán přijal zprávu od scouta a rychle vyslal holubici do Daugasu. "Stáhněte se za hradby města. Musíme vydržet než přijedou posily!" Přípravy na obranu města byly v plném proudu, když z lesů u hradeb začaly vycházet skupinky pretoriánů. Z lesa se ozval hlasitý řev a pretoriáni se rozběhli na město. "Držte brány!" zakřičel kapitán a modlil se o brzký příchod posil. Bitva na hradbách trvala nějakou chvíli když z jižní cesty zaůtočila jednotka Gurdokových vojáků. "Na ně, teď jsou v kleštích. Žeňte je až na severní ledové pláně!" zakřičel kapitán a vojsko se dalo do pohybu. Pretoriáni panikařili a davali se hromadně na útěk. "Do nich, nešetřte je." Vojsko pronásledovalo zběhy až k Pretoriánské osadě. "Zničte ji, srovnejte ji se zemí." zavelel kapitán a vojáci se žoldnéry se dali do pohybu." Dobívání bylo pomalé, ale nakonec osada podlehla. Kapitán zavelel k odchodu. Žoldnéři rozkradli pretí poklad a v osadě zavládlo ticho a smrt. Jeden z žoldnéřů se zastavil a pohlédl na zničenou vesnici. "Co se vlastně stalo? Jakto, že Gurdok bránil Golden? Jakto, že útočil na pretoriány, kteří mu dříve pomáhali? Jakto, že v tak malé vesnici bylo tolik mužů?"

Zatimco Gurdok zdanlive odpocival na vavrinech a uzival si snadne nabyteho bohatstvi, podarilo se Erathee, nejvyssi medejske carodejce, navazat pratelske vztahy s obry a ziskat podporu pohanske kolonie Ledoveho udoli a navrch nasadit nekolik spehu do Gurdokovych rad. Medea pres preruseni dodavek z Pristavniho mesta, ktere spada pod nadvladu Gurdoka, nalezla podporu v poustnim meste Alcarinque a predevsim v Shienarskem dominiu (drive medejske kolonii), diky kterym ma dostatek surovin a financi na vycvik a vybavu novych vojaku. To se ovsem vubec nezamlouva Josefine ze Shienaru a podle nekterych zvedu byly Gurdokem do dominia vyslani poslove a bylo s nimi vedeno tajne jednani.
Medejsky kral je velmi demokraticky smyslejici stary muz a presto, protoze symbolizuje odpor proti Gurdokovi, se stava tercem najemnych vrahu. Proto po nem neni ani vidu ani slechu, nicmene v ulicich Medey se septa, ze brzy by melo probehnout znovuotevreni medejskeho divadla, pri kterem by byla zahrana jedna z kralem samotnym napsanych her a zde by se mohl kral se svou ochrankou ukazat. Beh mesta vicemene ridi kouzelnice Erathea po boku generala Doriana.

Mladík v červeném zimním plášti právě stahoval kůži ze zapáchajícího těla trolla když si v mlze všiml stínů postav jen pár kroků od něj. Připlížil se za skupinku sněhem pokrytých smrčků a opatrně vyhlédl. Vskutku, jen pár kroků od něj stálo v kruhu několik mohutných válečníků a na něčem se domlouvali. Že by nějaká skupina dobrodruhů vyrážela na lov trollů? Třeba by se mohl přidat... Proč se ale krčí za těmi bednami, dívají se směrem na Tržnici a něco kreslí do sněhu na zemi? Mohlo by jít o spiknutí, napadlo ho záhy. Musel okamžitě varovát stráže. Odplížil se zpět dokud si nebyl jist, že ho přes závoj husté mlhy neuvidí ani neuslyší a odběhl podél pobřeží ke své loďce. Ledovou vodou ve spěchu přirazil k molu a podařilo se mu přitom zvrhnout pár beden s jemu neznámým nákladem do moře. Čert je vem. Vyskočil z šalupy a rozeběhl se k prvnímu strážnému a dal mu o podezřelé skupince vědět. Ten se jen zasmál a poslal ho k nim. Mládenec si nebyl jist, co to má znamenat, ale že by ve spiknutí jeli i strážní se mu nechtělo věřit. Vydal se tedy k hloučku právě včas, aby viděl jak si mezi sebou podávají sekery a rozbíhají se po mostu k němu. Zastavil se s nevěřícným výrazem v tváři, uvolnil cestu a nechal kolem sebe rozbouřený dav proběhnout - kupodivu se ho nikdo ani nedotkl a jeden nebo dva ho dokonce mrknutím pozdravili, jeden z nich byl jeho přítel. Co to má ksakru znamenat? Vydal se dál po mostu až k místu, kde je předtím viděl. Byli zde s nikým jiným než se samotným Seraphem, správcem Přístavního města. Co ten dělá tady, na Tržnici? Za chvíli se vše vysvětlilo. Podle Serapha měla být Tržnice rozebrána a stržena, a materiál z ní vzápětí použit na výstavbu nové vesnice Hoggard. To vše k usnadnění obchodních cest lodí z a do Přístavního města. Mladík se chopil sekery a pily a přidal ruku k dílu.

Tržnice si již nebyla schopná vydělat sama na sebe a byla shledána za zbytečnou. Nově vzniknuvší vesnice Hoggard je zaměřená na rybolov a podle zvěstí se do ní záhy přistěhoval výborný kovář, bohužel nejbližší doly jsou obsazeny trolly a kyklopy, i tak zde ale vždy naleznou tuláci a projíždějící karavany teplo, místo na spaní a zlaťákem či poctivou prací si vydělají na opravu svých vozů. Vesnice Hoggard je pod správní ochranou Přístavního města.

Situacia vo svete je napata. Gurdok a kral sa snazia vyuzit kazdu prilezitost na upevnenie svojej moci. Gurdok dostal informaciu, ktora ho znepokojila, ze kral nieco chysta. Odchytil spehov, mucil ich aby z nich dostal informacie a nakoniec ich aj popravil. Zistil, ze kral sa snazil dostat inak nezavislych paladinov na svoju stranu, ale nakolko by tym vznikla neporazitelna presila, rozhodol sa rychlo utocit. Mesto obliehal niekolko dni, zaverecny boj prisiel v noci, ked padli mestske brany a ludia boli vyhnani z domovov. Kral uz nestihal poslat vojska. Cesta by trvala prilis dlho. Vtedy sa dozvedel od posledneho ziveho clena velkeho radu, ze existuje tajna zmluva, ktora zabezpecuje pomoc Paladinom ked to budu sami potrebovat. kedysi v minulosti sa vraj viedli boje za dobro a zlo, v ktorych pomohli paladini dobru zvitazit... Zvitok sa objavil v poslednej chvili. Vytvorila sa brana v miestach paladins' city , kde stala akasi socha a Paladini sa mali kam schovat. Ti, ktori to stihli, presli tajomnou branou. Ostatni padli. Kral im zabezpecil sidlo v jednom z medejskych hostincov a prislubil im pomoc pri pomste. Poziadal o pomoc velitela strazi Alcarinque, spojili svoje sily a s pozehnanim paladinov viedli svatu vojnu proti gurdokom obsadenemu Harbour City. V prospech im padlo to, ze vacsina gurdokovych vojakov obyvala vyplienene paladins' City a zvysok strazil hradby Daugasu. S takou pocetnou prevahou, aku mala kralovska aliancia nebol problem oslobodit Harbour City. Gurdok bol znacne oslabeny, co vyuzili paladini na odvetny uder. Vacsina vojakov strazila Daugasske brany v domneni, ze sa tu coskoro odohra boj o mesto. Vybaveni katapultami, paladini pod vedenim svojho majstra Alexandra, zautocili na gurdokovych vojakov a chceli si svoje sidlo dobyt spat. Gurdok vyuzil jedinu moznost, ktora mu mohla v tejto situacii pomoct a dohodol sa s Roguami, ktori obyvali nedaleku osadu, ze im prenecha tento vyznamny obchodny bod, ak mu pomozu zbavit sa nepriatela. Tak sa aj stalo. Akonahle sa boj chylil ku koncu a gurdokovi vojaci volali na ustup, zjavila sa velka armada rychlych a obratnych zlodejov vyzbrojenych sablami a dykami. Ale zdalo sa, ze nielen paladini boli z tohoto celeho prekvapeni. Tak gurdoci, ako aj paladini sa dali na utek a kazdy, kto stihol sa schoval v nedalekom lese. Roguovia v boji o mesto zvitazili. Usadili sa v jeho ruinach (Ruins of Paladins' City). Gurdokove rytierske turnaje v HC uz odvtedy nikto nehostil. To strasne krviprelievanie sa do dejin zapisalo velkym cervenym pismom. Gurdok je v Daugase, kral v Medee, Harbour city bol oslobodeny kralovskou alianciou a tym padom sa k nej pridal. Roguovia tajne specatili primerie s Gurdokom, postupne dobyjaili casti uzemi a v sucasnosti im patri vacsina uzemia od oblasti Black a Holy forest az po vychod ne casti pod Golden Mines Village.

Ani Gurdok a ani kral sa nemienia vzdat. Situacia je v sucasnosti navonok kludna, ale nikto nevie, kedy sa znovu zacnu hybat mocenske figurky...

(autor Velleman)
obrazová příloha: http://screens.endor.cz/img/41fe98e27d2ed.jpg

Medea dodržela slib a přeživším paladinům hledala nové sídlo. Staré město leží v ruinách, navíc příliš blízko Daugasu. Nakonec byl vybrán odlehlý ostrov na západě. Trvalo dlouho než se potřebný materiál dopravil přes poušť z Alcarinque k Medee. Bylo zřízeno dočasné překladiště u rybářské chatrče nad Medeou a karavany vozily vše potřebné k vybudování sídla paladinů. Gurdokovi neunikla tato zdlouhavá akce a pokusil se ji překazit, což se mu částečně podařilo. Jakmile byly spatřeni Gurdokovi vojáci mířící do pouště, povolala karavana na svou obranu dobrodruhy z okolí. Ti nebyli připraveni na velký nápor, proto první skupina zvířat s materiálem dorazila velmi zdecimovaná. Soustředili se na vlastní boj a zapoměli chránit náklad. Zbytek karavany potom už dorazil v pořádku, ačkoliv Gurdokovi vojáci kladli velký tlak na obránce.

Potřebné dřevo se sváželo z Devil´s islandu přímo na ostrov určený paladinům. Přestože tentokrát Gurdok nijak nepřekážel, samotná doprava takového množství dřeva nebyla jednoduchá. Cechmistr Alexandr se rozhodl platit za dřevo přímo na ostrově, čímž dovolil každému, aby něco přivezl a celkově se tím zrychlila dodávka.

Byl postaven nový chrám, několik hospodářských a další budovy, potřebné pro chod cechu. Paladinové se nyní sami starají o obranu svého ostrovního domova - Paladin´s Island Monastery. Až přijde čas, Medea využije jejich pomoci a nového spojenectví.

"ANO, SPRÁVNĚ, JEN POKRAČUJ!" ozývalo se v hlavě vraha celý den. "TVÁ CHAMTIVOST MĚ NAPLŇUJE, PROBOUZÍ TOUHU! POKRAČUJ!" Vrah podřízl hrdlo své oběti a rozhlédl se kolem sebe. Nikdo. Zahnal další zneklidňující myšlenku a jal se probírat věci své oběti. Dnes byl dobrý den, obchodníci jsou jak vyděšené děti. Nemyslí, prostě prásknou opratěmi a utíkají - až do chvíle než narazí na první větev. Na tváři vraha se objevil široký a křivý úsměv. "SLYŠ MĚ!", proletělo jeho hlavou jako šíp. Usměv zmizel a vrah rychle zpozorněl. "Kdo si, co chceš?", zařval do okolí. "SLYŠ MĚ! MÁ TOUHA TI BUDE VŠÍM, TVÁ VŮLE BUDE MOU! BEŽ, OSTANÍ JIŽ ČEKAJÍ! BEŽ ZAPOJ SE DO LEGIE!"

Pozorovatel:
Gurdokova tyranie vytvořila hromadu vrahů dychtících po krvy některého z Gurdokových úředníků. Vrahů, kteří se schovávali v Daugaských lesích a svou zlost využivali k přežití. Zlost, která ale nesloužila jen jim. Kapka ke kapce se hromadila až probudila jeho. Nesmrtelného nemrtvého čaroděje, jež dlouhá léta šířil zlo - Shakalla. Pod jeho mocí vrahové vytvořili legie, legie Chaosu, které úspěšně zdrancovaly cech Berserků a Rangerů. Další cíl si Shakall zvolil rychle. Daugas nejlidnatější město Endoru, město plné těch hnusných živoucích. Avšak nepočítal, že od dob jeho posledního vzestupu se mnohé změnilo. Legie byly po dlouhém boji odraženy a vrahové rozehnáni do okolí. Gurdok zvítězil, ale vyhrál válku nebo jen bitvu?

Politická mapa

Mladý čaroděj, kterého právě vysadil Lars se nestačí divit. Z blízkého Daugasského náměstí se ozývá řev železa a další podivné zvuky - že by opět nějaká roztržka mezi příliš podnapilými obyvateli a gurdokovými strážemi? Přiblíží se a zpozoruje davy které tam kolem stojí. Přistoupí tedy blíže a natahujíc se se snaží postřehnout co se před ním děje. Na náměstí je improvizovaná kovárna a davy řemeslníků všech profesí cosi tvoří. Uprostřed chodí dost nerudný voják a pořád je za něco kybicuje. "Co se to děje?", šťouchne do starce vedle něj. "Pán Gurdok rozkázal naplnit zbrojnice.", odpověděl mu se znatelným náznakem obavy v hlase...

O mnoho hodin později na Daugasském hradě:
"Pane nová zbrojnice byla úspěšně vytvořena a ještě zbylo mnoho na doplnění zbývajících.", prohlásil kapitán při večerním hlášení. "Výborně, můžete jim vyjádřit moji vděčnost že jim jí částečně zpřístupníte", odvětil Gurdok a spokojeně si dál prohlížel zlatý pohár, který si nechával večer co večer nosit. Kapitán se otočil na podpatku a nenápadně do pláště skryl velký měšec plný zlata, které měl vyplatit řemeslníkům...

Posaď se u mě. Dáš si něco k jídlu? Nestyď se, já tě nekousnu. No vidíš, že to jde. Viděl jsi tu velkou loď v přístavu? Tou jsem dnes přijel. Já pocházím z jihu, proto jsem tak opálený. Tady je hrozná zima a severněji je to ještě horší. Nějaké oblečení jsem si koupil, ale před tím ledovým větrem tě nic neochrání. Proč jsem se plavil na sever? Co dělá jižan v Liosské hospodě? Moc otázek a jednoduchá odpověď. Dobrodružství a nebezpečí. Nepotřebuju peníze. Chci vidět, co nikdo neviděl. Zažít co nezažil. Pevnina je prozkoumaná, ale na ostrovech se pořád něco děje. Občas se objeví nový. Jak? Prostě bouchne sopka, vyžene spoustu lávy a popela na povrch a udělá ostrov. Na severu to hned zapadá sněhem a ani to nepoznáš. Četl jsem o tom v knihovně. Možná nevypadám, ale dřív jsem tam chodil často. Objednám ještě něco na zahřátí. Dneska už ven nejdu a ty bys taky neměl. V noci má být sněhová bouře. Všechny lodě jsou v přístavu.

Jestli jsem něco našel? Chlape já jsem dneska něco viděl v dalekohledu. Sám nevím jestli to byl přelud. Možná se jen slunce zalesklo na sněhu. Bylo to nádherné a dechberoucí. Vidím, že jsi napnutý a zvědavý. Normálně bych si vzal nějaké zlato za odkrytí tohohle tajemství, ale nechci peníze za něco, čím si nejsem jist, zda existuje. Fakt nevím, jestli to tam je. Co jsem teda viděl? Dopluli jsme na sever, kam až nám to přírodní živly dovolily. Když jsme se otáčeli k návratu, zahlédl jsem dalekohledem ještě dále na severu ledový ostrov. Ne moc velký, ale skalnatý a dosti nezvyklý. Dříve jsme tak daleko nikdy nebyli. Nevím, jestli je to nový ostrov nebo ne, říkám, že jsem v té oblasti dřív nebyl. Ale podle tvaru pevniny, vypadal jako čerstvá sopka. Jenže teď se podrž. Jsou tam stavby. Vypadají jako chrámy. Lidská ruka by je tam nepostavila. Jsou jako z ledu, vysoké a dokonalé jako by je stvořila sama příroda.

Nepřerušuj mě, to ještě není všechno. Teprve se dostávám k tomu nejlepšímu. Jo klidně si jdi, jestli tě to nebaví, určitě se najdou jiné uši, které si to rády vyslechnou. Dobře tedy, pokračuji. Na jednom z těch chrámů je plošina. Neviděl jsem to úplně jasně, ale myslím, že tam byl drak. Obrovský stříbrný drak. Stál tam jak vytesaný z ledu. Slunce se od něho odráželo až oči bolely. Byl nádherný a majestátný a šel z něj strach. Tak velkého draka jsem nikdy neviděl a nikdy o podobném neslyšel. V této zemi druhý takový není. Ne, nevím, kde se tam vzal. Nepřerušuj mě. Možná přiletěl z jiné země a usídlil se tady na novém ostrově. Možná ten ostrov sám stvořil. Dračí magie je mocná. Chci se tam vydat znovu a vidět toho draka zblízka i kdyby to byl můj poslední čin před smrtí.

Už je pozdě. Rozloučíme se. Já to platím, dnes byl můj šťastný den. Takové věci se stávají jednou za život. Že tam chceš taky? Pluj na sever. Ale těžko seženeš bandu námořníků, co se odváží tak daleko. O drakovi nikde neříkej. Stejně by ti nevěřili.

Oberon vtrhl do své komnaty, ve které se uprostřed vyjímal trůn se zlatou kůží. Odhodil plášť do rukou ženě, která stála v rohu místnosti tak nehybně, že kdyby ho pohotově nechytila, nikdo by si jí snad ani nevšiml. Rychlým krokem došel až k onomu trůnu, na patě se otočil a rychle dosedl na trůn. "Zavolejte Doriana." vykřikl přísně a zamračeně se zahleděl do zdi. Stráž stojící u dveři podupla na znamení přijmutí rozkazu a odešla dveřmi.

Dlouho a zamračeně hleděl do zdi, než se dveře rozletěly a do nich vstoupil muž ve zdobené zbroji. "Králi, co se děje?"

"Co se děje? Zbláznil ses?! Snad jsi u toho včera byl ne? Tak jak se můžeš takhle ptát?"

"Promiňte pane, čehož si tedy žádáte?" zeptal se znovu králův generál.

"Chci abys mi pověděl všechno co se stalo od té doby, co jsem odjel! Do puntíku a to včetně oslav!"

Dorian se zamyslel, pak povzdechl a odložil svůj štít na stolek pod oknem. Opřel se o něj, podíval se z okna a začal pozorovat stoupající dým nad popraskanými hradbami, pod kterými sem a tam pobíhali zmatení lidé. Pak začal:
"Ještě ten den, co jste odjel začaly slavnosti. Byl to krásný den, opravdu. Na oslavový dvorek přišlo mnoho měšťanů a dokonce i někteří zdaleka. Všichni jedli, pili a bavili se. Královský šašek, který měl oslavy na starosti se doslova vyblbnul. Mimochodem, měšťané přinesli pro Vašeho syna dary." Ukázal na protější stolek, kde byl velký plný pytel. "Některé jsou vskutku zajímavé. Třeba šlechta přinesla loď, nebo mladého Sethina, velmi zdatného. Jak jsem říkal, oslava se povedla. Vzpomínám si, že později ten den mi jeden z vojáků hlásil podezřelé osoby pohybující se po městě, ale v tu dobu jsem tomu nepřikládál žádnou důležitost. Ukázalo se ale, že to byli Gurokovi zvědové. Už tehdy plánoval ten útok špinavec."

"K tomu se dostaneme, nepředbíhej." mávl rukou král. "Pokračuj s oslavami."

"Jakmile se všichni najedli, šašek je vzal na soutěž v boxu. Ano, vím že je to hloupost, nedívejte se na mě tak. Ale nemůžu za to, že to lidi baví. Během boxu někteří měšťané pomáhali s hledáním princova prádla, protože jedna z pradlen ho poztrácela. Tím byl ukončen první oslavový den."

"A druhý?" zvedl obočí Oberon.

Genrál vzpomínal: "Druhý den začal stejně - na oslavovém dvorku s jídlem a pitím. Navíc, když už jsme u toho jídla - nevěřil byste co toho blázna šaška napadlo. Že prý chce, aby poddaní vytvořili rekord v pokládání jablek do řady. Rozumíte tomu? Já když to slyšel, tak jsem myslel, že ho pošlu na šibenici. Naštěstí si to ale šašek zachránil rytířským turnajem, který pořádal. Naše zdroje říkají, že ještě ten den v noci navázal Gurdok spojenectví se Shakallem."

Král praštil pěstí do trůnu: "Jeden větší šmejd než druhej."

Dorian přečkal poznámku s klidem a pokračoval: "Třetí den se objevil nějaký incident s alkoholem. Slíbená zásilka z Shienaru nedorazila. Museli se svolat dobrodruzi z okolí Medey aby se po ztraceném pití podívali, ale našli sotva polovinu."

"A včera?" Zeptal se král a se zájmem si mnul vousy.

"Včera začala aukce, jak již víte. V polovině ale zaútočil na město Gurdok se Shakallem." Na králi bylo opět vidět, jak v něm narůstá vztek, ale generál pokračoval "Umístili do města nějaké hořlavé výbušniny a bombardovali východní část města katapulty. Hned co jsme přerušili dražbu začala rozsáhlá hasící akce. Mramor sice špatně hořel, ale kdyby se hořlavina rozlila na širší plochu, dopadlo by to hodně špatně. Poté jsme začali odrážet nepřátelský útok, jak už jste mohl slyšet, tak úspěšně. Nicméně ale rozhodně to nebyl lehký boj a mnoho našich lidí padlo."

"A ti dva? Máte je? Chci je tady mít oba!"

"Bohužel Gurdok neprokázal příliš statečnou povahu a po daugasku se vypařil, čímž Shakalla nechal na holičkách. Toho se nám podařilo porazit, ale jen tak ho nechytíme. Je přeci jen nesmrtelný a bude na něj potřeba velká spousta magie, pokud ho chceme zajmout."

Jak to vypadá s městem?

"Město je lehce poničené. Myslím že bude potřeba nějakých oprav. Z bezpečnostních důvodů jsme evakuovali většinu obyvatel. Naši vojáci jsou totiž ve velkém počtu poranění na ošetřovnách a město je proto absolutně nechráněné. Ještě dnes dám rozkaz pro přivezení materiálů k opravě města, můj pane."

Oberon velmi usilovně přemýšlel. I Dorian si toho všiml a tak byl dobrých pár chvilek ještě potichu a čekal až král odpoví.

"Doriane. Rohlas, že není bezpečné se zdržovat v prostorách města dokud nebude obnovena vojenská síla. Každý, kdo se zde bude pohybovat, bude tak konat jedině na vlastní nebezpečí. Také svolej všechny schopné muže z okolí, kteří ještě mohou bojovat. Vyrazíme proti Gurdokovi. Nesmíme zapomenout, že je také oslaben." Dorian už se chystal k odchodu, ale král ho ještě zastavil: "Počkej. Mluvil jsi ještě o materiálech. Pamatuješ se jak jsme měli před několika měsíci tu poradu s hradním architektem?" Generál přikývl a všiml si v králových očích tajemné jiskry. "Objednej těch materiálů pro jistotu trochu víc."

Je brzké, slunečné dopoledne. Kdysi tichým městem se najednou rozeznívalo řinčení kovu, bušení do dřeva, drhnutí, hlasité pokřikování a řžání koní. Uprostřed toho všeho stojí hlouček pěších stráží v kruhu okolo Doriana, sedícím na hřebci z královské stáje. Medejský generál právě rozdával strážím nové příkazy, když k němu přistoupil mladý muž s královskou šerpou. Dorian v něm rychle poznal poslíčka.
Otočili se oba na sebe a Dorian pouze tázavě zvedl obočí. Poslíček začal koktat: "Pa-pane, mám vás zavolat na,... tedy do královské komnaty. A prý máte přinést plány."
"Jaké plány?" optal se generál.
"Nevím. Král říkal, že budete vědět."
"Aha. Tak to musí být přesně ty plány, které ještě nemám." zanadával si pod nos. "Dobře, hned za ním vyrazím."
Hned jak poslíček odběhl, Dorian rozpustil malou vojenskou sešlost. Jen co mu všichni vojáci zasalutovali, vyzval svého koně ke klusu směrem ke královské věži.

Jakmile zastavil před palácem, sesedl z koně a uzdu předal poblíž stojícímu vojákovi. Už se chystal vstoupit do brány paláce, když za sebou uslyšel opět halekání onoho poslíčka. Otočil se.
"Pane pane, myslel jsem si, že budete tady." rychle ze sebe udýchaně vysypal.
"Co to bude tentokrát?" zeptal se trochu netrpělivým tónem.
"Potkal jsem královského architekta. Mám vám prý poslat toto." a podal generálovi tvrdé balsové desky, ve kterých bylo několik rovných upravených papírů.
"Ááá, skvěle. Plány. Jako na zavolanou. Díky." řekl a vešel do paláce.

Když se dostavil do královy komnaty, král opět přemýšlivě hleděl kamsi do kouta. Dorian si v duchu jen povzdechl, ale nedal nic znát.
"Pane, jsem tu. Nesu vám plány." začal.
"Dobrá dobrá." odpověděl král a přitom nespustil své zahleděné oči za zdi. Vypadalo to, jako by dokončoval myšlenku. Dorian byl mírně zmatený jeho zvlástním chováním. Když nakonec stočil pohled na generála, pokračoval: "Vyjeli jste do boje proti Gurdokovi, jak jsem řekl?" zeptal se.
"Ano, to jsme vyjeli -" začal větu.
"Ale?"
"Ale Gurdok nás zřejmě čekal. Vyšel nám naproti se silnějším plukem. Vůbec nechápu kde ty lidi bere. Odrazil náš útok, ale než stihl vtrhnout do města, uzavřeli jsme hlavní bránu a přivolali naše poslední síly, určené k obraně města. Gurdok se stáhl, zřejmě už také neměl přebytek vojáků."
Král si chvíli mnul vousy a pak pronesl "Tak to je škoda." Tím generála už podruhé během chvilky vyvedl z míry. "Ale ostatně jsi tu hlavně kvůli plánům. Polož je na stůl."
Král vstal z trůnu a došel k oknu, kde byla zavěšená klícka s holubicí. Ta již měla na noze přivázaný nějaký vzkaz. Král byl zřejmě připraven ji vypustit. Otevřel tedy klec a holubici vyhodil z okna.
"Erathea tu brzy bude." Došel ke stolku, na kterém ležely tenké dřevěné desky a pronesl: "Předpokládám, že materiál už máme."
"První dodávka dorazila ze Shienaru včera. Druhá má dorazit dnes, můj pane. Drobné rekonstrukce již začaly, ale na větší zatím nemáme ani materiály a doteď jsme neměli ani plány."
Král otevřel dřevěné desky a začal se dívat na první list papíru. V ten moment se v místnosti zablesklo modře fosforeskující světlo a ze zvlněného vzduchu se vynořila královská nejvyšší čarodějka, tradičně oblečená v modrém. V ruce držela holubici.
"Přišla jsem o něco?" zeptala se s ledovým klidem a mezitím vrátila holubici do klece.
"O nic důležitého." pronesl král Oberon. "Teď jsme začali."
Král se zhluboka nadechl, vzal desky do rukou a pokračoval: "Oba si pamatujete na naši nedávnou debatu s našimi architekty. Veřejnost o tom neslyší ráda, ale já zde mohu naplno říct, že Medea je slabá! Město je postavené zastaralými technikami a začíná pomalu chátrat už jen samo od sebe. A to ani nemluvím o tom, co se stane, když si nějaký mezek vezme do hlavy, že nás začne bombardovat katapulty. Nejsme obranyschopní, město je poškozené a navíc, obyvatelé z města odjíždějí. Medea přestává být městem a dokonce přestává být i pevností." Otočil dva listy v dokumentech, které držel a důkladně je začal prohlížet." Proto jsme se rozhodli Medeu vylepšit. Až do dneška se to odkládalo a odkládalo. Ale díky událostem z posledních dní jsme dostali šanci. Gurdok je oslaben, bude se soustředit sám na sebe. Nebude si všímat, že u nás probíhají rekonstrukce. Bude si myslet, že se jedná o obyčejné opravy po bitvě. Proto musíme začít hned!" Otočil další list a zahelděl se na poslední. "Ááá, tady je to." Vytáhl list z desek a rozložil ho na stůl. "Dámo a pane, představuji Vám nové královské město."
Oba dva přítomní se naklonili nad papír, aby zjistili, že se jedná o precizně narýsované návrhy města. Na výkresu bylo vidět vše od dvojitého opevnění, přes obrovské množství městských domů až po majestátní královský palác vestavěný do skály. Čarodějka i králův generál byli překvapeni velikostí rekonstrukce.
"Vždyť je to úplně jiné město, pane." prohlásil Dorian.
"Na první pohled vypadá jinak. Je tam ale velké množství detailů, které zachovávaji současný koncept a další velké množství detailů, které ten koncept vylepšují. Vidíte ty hradby? A ty kruhy? Vnější vrstva bude pro chudinu a turisty, zatímco vnitřní je především pro měšťany a obchodníky."
"Ano, ano, to už jsme probírali.", přikývl Dorian, zatímco nespustil z mapy oči. "Ale takováhle mohutná změna? To přece nemůžeme stihnout aniž by si Gurdok něčeho nevšiml! To nám bude trvat roky!"
"Trvalo by." opravil generála král, čímž ho donutil odlepit oči od mapy, aby se mohl na krále nechápavě podívat. "Právě proto je tu s námi Erathea." Doplnil Oberon. "Eratheo, vysvětli Dorianovi o čem jsme mluvili."
"Jedná se o velmi složitý rituál. Bude na to potřeba mnoho mágů, zkušených mágů. Ale pokud budeme mít dostatek surovin, jak magických tak i stavebních, věřím tomu, že to půjde. Ne nadarmo se říká, že knihovna stojí na magickém zřídle, okolo kterého je postaveno město. Zčásti to tak opravdu je. Když se vše povede, většinu z toho, co je tu nakreslené zvládneme stvořit pomocí kouzel. Myslela jsem ale, že to bude mnohem menší úprava, takže to bude opravdu těžké." S posledními slovy na zdůraznění poklepala na rozvinutou mapu.
Dorian se ironicky uchechtl: "Děláte si legraci? Čárymáryfuk, a máme město?!" když ale zpozoroval čarodějčin propalující pohled, uvědomil si že to asi vážně myslí.
"Samozřejmě, že pomocí magie přetvoříme jen většinu města. Zbytek bude třeba dodělat ručně. I tak vám to ale ušetří obrovskou spoustu času."
"No a co se stane, když rituál nepovede?" zeptal se generál. Čarodějka očividně na tu otázku čekala.
"Nejsem si jistá. Možná, že se nestane nic, možná také město zničíme úplně." králův pohled znejistěl. Erathea ale dokončila myšlenku: "Uděláme ale vše pro to, aby se tak nestalo."
Král se stále tázavě díval na Eratheu a řekl jí: "V tomto ohledu ti budu věřit. Ale uvědom si, kolik životů budeš mít ve svých rukou. Nejen, že celou Medeu, ale také celé naše království."
Erathea s odhodaným výrazem ve tváři přikývla.

Následovala chvíle ticha. Král sebral mapu ze stolu a podal ji i s deskami čarodějce.
"Eratheo, ty svolej všechny čaroděje, na které se můžeš spolehnout. Pokud na to dojde, neboj se pozvat i nekromanty a kacíře. Ale prosím jen ty, kterým věříš. A ty Doriane, zařiď dovezení více materiálu. Svolej co nejvíce řemeslníků a začněte s minoritními konstrukcemi." král se otočil ke svému trůnu, ale vzápětí si vzpoměl na poslední věc a znovu se otočil na generála s čarodějkou: "Gurdok se nesmí nic dozvědět!"

Začíná mě bolet zadek. Né vážně, začíná. Nedělám si legraci. Ať si každý říká co chce, cestování s Larsem není žádné pohodlíčko. Pod člověkem to drncá a drncá. Naštěstí už jsme se blížili k našmu cíli. Před chvíli jsme zatočili kolem orčí vesnice a teď si to míříme po malých pouštních dunách rovně až k Medee. Náhle se ale začal zpoza obzoru vynořovat vysoký bílý sloup. Byl jsem zmatený. Zeptal jsem se převozníka, jestli se nejedná o nový - druhý - maják, nebo snad dokonce fata-morganu. Lars mne ale ujistil, že vidím správně. Že prý se jedná o „Velkou věž“. Ha! To jsou mi novinky. V Medee se staví věže. To musím říct kamarádům z univerzity. Po kráké chvíli se ale z posledního kopečku písku vynořilo něco nepopsatelného. Kde je sakra Medea? A co je tohle? To je vtip? Lars si všiml mé spadlé brady a vyvalených očí. Flegmatickým tónem se mě zeptal, jestli jsem to opravdu ještě neslyšel. Neměl jsem nejmenší potuchy co bych měl slyšet tak jsem jenom zavrtěl hlavou. Lars (ač s obrovskou neochotou) začal vypravovat cosi o přestavbě, novém městě, silnějším opevnění a hromadě dalších nesmyslů. To už jsme ale zastavili před městskou bránou. Převozník sáhl za sebe a hodil po mně můj batoh. Sestoupil jsem z vozíku a dalších pár minut nevěřícně sledoval město. Převozník mezitím projel branou dovnitř.

Nejistým krokem jsem nakonec vstoupil. Všechno se zdálo perfektní. Na každém konci ulice bylo možné spatřit nějaký obchůdek a všude někdo pobíhal. Bankéř v přilehlém kamenném stavení se mohl strhat, jelikož pomalu ani nestíhal vytahovat velké železné truhlice z regálů a podávat je bandě ozbrojených lidí před pultem - natož je pak ještě vracet zpátky. Po mé pravé straně jsem si v dálce všiml podlouhlé skály, na které majestátně ležel obrovský hrad. Takhle z dálky to vypadalo, že je přímo vtesaný do skály. Přede mnou jsem si všiml druhých hradeb. Teprve teď jsem pochopil Larsovo blábolení o opevnění. Sundal jsem z hlavy svůj špičatý kloubouk a šoupl jsem ho do batohu. Na nějaké skladání oblečení teď nebyl čas, je třeba si prohlídnout všechny divy „nového“ města. Rychlým krokem jsem tedy vyrazil podél hradeb směrem k hradu. Míjel jsem obrovské množství lidí, kteří si přibíjeli na dům cedule, pokládali za dveře velké množství truhlic a nábytku, nebo dokonce zrovna vyřizovali koupě volných domků. Pomalu jsem se stáčel společně se stěnou, zatímco královský hrad už se mi tyčil nad rameny. Dorazil jsem k Larsovi, který právě krmil svou klisnu a očekával nového pasažéra. Jakmile jsem ho minul, odbočil jsem doleva a ocitl jsem se na rozlehlém náměstí s krásnou kašnou uprostřed. Obchodníci ve stáncích nabízeli nejrůznější zboží a téměř všechny ženy kolem byly oblečené v bohatých zdobivých šatech. Zřejmě jsem se dostal do šlechtické části města. Po mé levici se náhle rozrazily dveře a vyletěl z nich starší můž, evidentně velmi oslabený jakýmsi exotickým alkoholem. Rozplácnul se na zemi a dveře se za ním nekompromisně s truhnutím zabouchly. Tenhle už na šlechtice rozhodně nevypadal. Přistoupil jsem blíže ke dveřím a nad nimi jsem spatřil klasickou hospodskou cedulku. Jednu takovou máme i v našem cechu mágů. Vstoupil jsem tedy dovnitř. Dnes stejně asi kouzlit nebudu, takže nějaký ten alkohol snad popít můžu. Navíc se potřebuju poptat co je ve městě nového. A že toho určitě je, hehe! A taky jsem utahanej, pronajmu si pokoj.