Endor

Vilémův smolný den,
aneb z deníčku věčného newbieka
Sepsáno podle skutečných událostí, jež se odehrály v Endoru dne 24.4. 2004 od 17.30 do 22.30 hod.,
pro poučení nezkušeným a pobavení zkušenějších.

Jako vždy na začátku každého dne si Vilém, novopečený orc paladin, vytýčil cíle, jichž by chtěl dosáhnout.
Především by si konečně jako správný rytíř rád pořídil nějakého ušlechtilého oře, aby nemusel pořád potupně šlapat pěšky. Již včera proto sebral všechny své naspořené peníze a od potulného lovce si zakoupil… ušlechtilou lamu, jíž začal říkat Dalajlama. Aby však na ní mohl začít jezdit, bude prý ještě potřebovat ohlávku, která také není nikterak levná (2000gp), a tak dnešním úkolem bude především sehnat na ni peníze.
Usoudil také, že běhat od města k městu jako vandrák je nedůstojné. Daleko elegantnější je se mezi takovými místy magicky přenášet či slangově méně vznešeně řečeno KOPat (odvozeno od Kal Ort Por – magických slov příslušného zaříkadla). Již dříve si proto Vilém pořídil runovou knihu (runebook), do níž vložil několik magických svitků, ze kterých se kouzlo sesílá, a také několik run, jež určují, kam se má sesilatel kouzla přenést. S takovýmto vybavením pak teleportaci hravě zvládne i takový nevzdělanec, jakým je orc válečník. Zatím má Vilém v knize čtyři runy se souřadnicemi nejdůležitějších endorských měst, avšak stále mu chybí runa ukazující k sídlu jeho současného paladinského mistra Alexandra, což je ostuda, kterou musí co nejdříve napravit.
Kromě toho by též potřeboval záložní zbraň, protože toho času má pouze jediný železný gladius a i ten je již poněkud poškozený.Dá se sice u kováře opravit, ale nikdy již není jako nový a poškodí se pak ještě rychleji. Náhradní zbraň se určitě vždycky hodí.

Cíle jsou tedy jasné, nyní již zbývá jen zapracovat na jejich naplnění. Vilém se rozhodl začít s runou, neboť se mu zdálo, že tento úkol je nejsnadnější.
Již předchozího dne od neživoucího prodavače zakoupil nepopsanou runu a jal se hledat někoho, kdo by mu na ni mohl zaznamenat pozici paladinské tvrze. Ale kdo by to mohl být? V magii jsou asi nejvíce zběhlí kouzelníci, a tak zkusil štěstí nejdříve u nich. Brzy potkal začínajícího mága, jenž mu však řekl, že takové kouzlo je na něj příliš náročné a že zvládnout jej můžou až vyšší mágové, kteří se již specializují na některý z kouzelnických oborů. Vilém tedy přeskakoval mezi Daugasem a Harbour City (HC) a hledal pokročilého mága. Konečně v HC takového mudrce nalezl, a tak se jej osmělil požádat o pomoc. Mág moudře pokýval hlavou a prohlásil, že kouzlo k popisování run skutečně ovládá, nicméně provést jej prý lze pouze u paladinů, kam se nemá jak dostat. Musel by jít leda pěšky, na což však nehodlá plýtvat svým drahocenným časem.
Z těchto zkušeností Vilém usoudil, že dnes by možná bylo lepší jít za nějakým kolegou paladinem. Po delším usilovném hledání konečně v Daugase jednoho potkal, ale ani u něj neuspěl. Rytíř sice svou runu měl, ale zase neovládal kouzlo, jímž by runu popsal i Vilémovi, ani u sebe neměl příslušnou magickou hůlku, kterou by dané kouzlo též šlo seslat.
Vilém tedy začínal chápat, že celá záležitost s obstaráním runy k paladinům možná nebude zas až tak jednoduchá, jak si původně myslel. Jedinými možnostmi, jaké viděl, bylo najít paladina i mága najednou, což však po předchozích zkušenostech považoval za nadlidský, ba i nadorčí výkon, nebo získat onu zmiňovanou hůlku, která však jistě bude dosti vzácná, anebo najít mága, který již runu k paladinům vlastní.
A tak se po nějaké době v HC odehrála tato nešťastná scénka:
Vilém: „Mistře, prosím tě, máš runu k paladinům?“
Mág: „:-)“ a začíná něco kouzlit…
Vilém (myslí si): O co tu jde? Že by se runy přeci jen daly přímo kopírovat?
Objevuje se zářící modrá brána…
Vilém: Nejistě přešlapuje, neboť se doslechl o nejrůznějších hrozných příhodách jistého Imy Newbie. Co když je ta brána jednosměrná?
Mág: „pojď“ a vstupuje do portálu první.
Vilém: Následuje jej, ale na druhé straně se obezřetně rozhlíží a dlouze zkoumá mapu, aby nakonec zjistil, že je skutečně bezpečně u paladinů.
Mág: Opět mizí v portálu a zanechává Viléma samotného.
Vilém: Teprve teď (!) si uvědomuje, že byl tak zaujat svým problémem a obavami, že opomněl mágovi vysvětlit, o co mu skutečně jde. Ihned se proto rozeběhnul portálem zpět do HC, aby mága zadržel. Tam však již pouze viděl, kterak mág právě sesílá Kal Ort Por, aby následně zmizel v neznámu. Okamžik nato pohasl i portál k paladinům, a Vilém se tak ocitnul tam, kde byl předtím.
Nakonec se však Vilémovi přeci jen poštěstilo. V Daugase mu jeden mág jen tak daroval označovací hůlku na dvě použití a poučil jej, jak ji použít. Dokonce za to ani nic nechtěl, což svědčilo jednak o jeho velkodušnosti a jednak o tom, že tyto hůlky nejsou zas tak vzácné, jak se původně domníval. Později se Vilém po mnohých útrapách dostal do sídla svého řádu, kde si potřebnou runu konečně označil, byť až na druhý pokus, když napoprvé si zapomněl svléknout brnění. Toho dne to však měl být jeho jediný úspěch…

První neštěstí Viléma potkalo již cestou k paladinům, a to hned za daugasskou soutěskou, kde byl ještě s jedním náhodně potkaným válečníkem přepaden loupeživým brigandem. Ihned se mu bok po boku postavili a společnými silami jej udolali. Avšak zatímco si Vilém ještě léčil utržená zranění, objevil se další zbojník a zákeřně napadl jeho spolubojovníka. Ten dostával jednu ránu za druhou, a než Vilém stačil vůbec pozvednout zbraň, klesl mrtev k zemi. Vilém nechápal, jak se válečník mohl nechat tak snadno zabít, a tak za to jeho duchovi ještě notně vyčinil, zatímco se sám postavil novému nepříteli. Zpočátku se zdálo, že jej hravě porazí, zvláště pak, když od Daugasu přiběhl další dobrodruh a do boje se též zapojil. Brigant již krvácel z mnohých ran a další přibývali, nicméně Vilém zřejmě tak propadl bojové vášni, že si neuvědomil, jak těžce je již i on sám zraněn. A tak jej smrt zastihla naprosto neočekávaně a stejně zbytečně jako onoho válečníka, jenž ležel nedaleko.
Smrtí však v Edoru nic nekončí. Brzy Vilémova duše nalezla léčitele, který ji opět ztělesnil. Vilém se vracel zpět ke svému mrtvému tělu, aby si posbíral věci, jež u něj zůstaly, když tu zahlédl, jak se nad ním sklání onen dobrodruh, co naposled přispěchal z Daugasu. Jakmile však Viléma spatřil, dal se na útěk a ztratil se v lese. Když pak Vilém své tělo prohlédl, zjistil, že mu chybí celé brnění, všechny lektvary a obvazy, a dokonce i zásoby jídla. Tak se tedy opět přesvědčil, že ne všichni, kdo se zdají být bezúhonnými obyvateli, jimi jsou i ve skutečnosti.
Vilémovi nezbylo, než přerušit cestu a přenést se do HC, kde si vyzvedl náhradní brnění a jakž takž doplnil vše potřebné. Teprve poté se mu podařilo dostat se k paladinům a označit si runu.
Nyní mohl konečně začít řešit otázku, jak co nejrychleji získat nějaké peníze, což vzhledem k právě utrpeným ztrátám začal být problém zvláště naléhavý. Dříve si vydělával hlavně hubením oživlých mrtvol na prokletém hřbitově u HC. Usoudil však, že tato práce je marná, nebezpečná a málo výnosná. Lepší to nebylo ani v proslavených daugasských stokách, kde mu navíc stále hrozilo, že mu kyselina zákeřných slimů zcela zničí zbraně i zbroj. Proto se rozhodl, že dnes zkusí lovit zvěř v širých hvozdech mezi HC a Daugasem. Zvířata pak stáhne a vykuchá a kůže s masem prodá v některém z endorských měst.
Od paladinů tedy Vilém vyrazil do lesů na jihovýchodě, kde ulovil asi dva zuřivé medvědy, načež narazil na smečku tří vlků. Vilém vždy vlky považoval za nebezpečnější než většinu medvědů, neboť jsou o dost mrštnější, ale přesto se jich nijak zvlášť neobával a těšil se na trochu zajímavější souboj. Vzpomněl si však, že se zrovna nedávno naučil posvěcovat svou zbraň, aby byla účinnější proti některým protivníkům, a tak se rozhodl, že to nyní vyzkouší. Sundal tedy brnění, odložil zbraň a začal kouzlit, přičemž pomalu ustupoval před vlky a lákal je za sebou. Bohové však Vilémovi nebyli nakloněni, a tak se mu svěcení ani s vynaložením veškeré magické síly nezdařilo. Zrovna uvažoval o tom, že se znovu oblékne a na vlky prostě zaútočí, když tu jej zákeřně zasáhl lag.
Lag je taková nemoc či prokletí, jímž bohové postihli mnoho živoucích obyvatel Endoru. Projevuje se krátkým či delším vytržením, při němž má postižený pocit, že svět kolem něj ustrnul. Výskyt lagu často zvěstuje blížící se neštěstí, a nejinak tomu mělo i v tomto případě. Když se Vilém probral, byl svět podivně šedivý. Zjistil, že hledí na své mrtvé tělo, nad nímž vesele křepčí chodící strom, neboli ent. Kromě toho zde stále byli ti tři vlci, a tak není divu, že bez brnění takto kumulovaný a neočekávaný útok nepřežil. Uvědomil si také, že při svém kouzlení se nevědomky přiblížil k cestě, což byla vážná chyba, neboť právě na nich se obvykle zdržují nejnebezpečnější loupežníci a nestvůry.
V blízkém okolí Vilém neznal žádného léčitele, a tak se musel vrátit až do města paladinů, aby z něj poté beze zbraní a brnění podnikl nebezpečnou pouť ke svému tělu s věcmi. Zjistil však, že toto je stále bedlivě střeženo entem a několika dalšími bestiemi, a proto byl nucen provádět ty nejkrkolomnější a nejztřeštěnější manévry, aby nepřátele od těla odvedl a sám se ke svým věcem mohl obloukem vrátit. Nakonec se mu to na delší čas skutečně podařilo, takže si konečně mohl pobrat vybavení, navléci se do brnění a uchopit zbraně. Již chtěl z tohoto zatraceného místa rychle zmizet, když tu si uvědomil, že mu něco chybí. Boty! Být to jiná věc, usoudil by, že mu ji prostě sebrali jeho přemožitelé, a nestaral by se o to. Ale boty lze pro jejich tmavou barvu často snadno přehlédnout. Vždyť už jednou se mu přihodilo, že je takto omylem někde zapomněl. Proto se znovu sklonil nad svou mrtvolou a ještě jednou ji prohledával... A pak dostal další lag a s ním takový ten nepříjemný pocit, že je zase v hajzlu.
Tentokrát Vilém setkání s entem přežil, avšak jeho štěstí nemělo mít dlouhého trvání. S těžkými zraněními se dal na zběsilý úprk po cestě směřující k jihu - ostatně jinam ani nemohl, neboť za sebou měl rozzuřeného enta, na východě se rýsovaly obrysy nebezpečného hvozdu a na západě se rozkládala záludná mýtina plná ještě nebezpečnějších obrů či trollů. Tato cesta ho však zavedla přímo do pekel. Brzy totiž padl do náruče číhajícím lupičům a vlkům, kteří ho opět nemilosrdně poslali k zemi. Jo, pro úplnost zbývá dodat, že ty boty u těla skutečně nebyly...
Následovala další nekonečná cesta za léčitelem a zpět, a poté ještě delší odlákávání vlků, hadů a jednoho obra od těla. Tentokrát nebylo možné nestvůry odlákat na delší dobu, takže s nimi Vilém vždy musel oběhnout kolečko, rychle sebrat dvě až tři věci, a potom hned zase vyrazit na další kolečko jogingu za asistence krvelačných potvor. Nakonec se Vilémovi podařilo zbytky svých věcí sebrat, a tak se mohl konečně vrátit do města.
Oslaben, otřesen a se zlomeným sebevědomím bloumal po ulicích, poslouchal cizí rozhovory a přemýšlel, co bude dělat dál. Uvažoval, zda by se neměl spojit s jinými dobrodruhy, ale žádné vhodné partnery nenacházel. Navíc mu nyní nešlo o žádné plnohodnotné dobrodružství ani hrdinské činy, ale chtěl pouze co nejrychleji získat nějaké peníze na vybavení.
A tak se rozhodl, že ještě jednou zkusí loveckou solo akci. Není přeci možné, aby měl takovou smůlu pořád?! Prodal tedy všechno, co ještě šlo prodat a za ztržené peníze si koupil nové kroužkové brnění a velký čtvercový štít, jenž se dobře hodil k jeho gladiusu. Øíkal si, že teď alespoň bude vypadat jako správný (římský) legionář a byl na to také náležitě pyšný. Potom se opět vydal do lesů.
Chvíli hubil divoká zvířata, která ohrožovala pocestné, když tu před ním svitla křižovatka cest a u ní studna. Øekl si, že toto místo je pro loupežnický přepad jako stvořené, a tak se nehodlal nechat znovu zaskočit, ale tasil meč a opatrně se k němu plížil. Nemýlil se. Z úkrytu na Viléma vyskočili dva loupežníci a ihned se s ním pustili do křížku. Byl to dlouhý a těžký boj. Brigandi byli v přesile a Vilémova kroužková zbroj jej nemohla zcela uchránit před jejich údery. Také na nákup obvazů již nezbylo dost peněz, a tak si Vilém byl vědom toho, že každé zbytečné zranění pro něj může být osudné. Jednoho zbojníka se Vilémovi podařilo zabít, ale druhý se přesto nevzdával a zle na něj dotíral. Oba již byli zaliti krví od hlavy až k patě, ale nikdo z nich nechtěl ustoupit. Vilém cítil, že další ránu by již nepřežil, věděl však také, že jeho soupeř na tom není o mnoho lépe. Musí souboj rozhodnout teď, jinak prohraje! Proto se odhodlal k poslednímu výpadu a jedinou mocnou ranou odeslal vyvrhela tam, odkud není návratu.
V kapsách mrtvých loupežníků nalezl něco zlatých mincí, a tak nyní plánoval, že se vrátí do města, kde se vyléčí ze zranění a dokoupí nějaké vybavení. Původně chtěl použít svou runovou knížku k vyvolání teleportačního kouzla, ale pak si uvědomil, že HC je již jen coby kamenem dohodil, a proto se rozhodl, že si nebude plýtvat drahé kouzelné (recall) svitky, ale dojde raději ten kousek pěšky.
To se však ukázalo být osudovou chybou. Již téměř na dohled bran města jej totiž překvapil jezdec na koni, jenž se náhle vyřítil z křoví a rozjel se proti němu s hrozivě napřaženým mečem. "Zabiják živoucích (player killer, pk), jsem ztracen", pomyslel si Vilém. Ze svých dřívějších zkušeností s tímto postrachem všech počestných obyvatel Endoru věděl, že snažit se bojovat s těmito profesionálními vrahy je pro osamělého dobrodruha stejně beznadějné jako pokoušet se utéci. Avšak pouze stát a odevzdaně očekávat smrtící ránu Vilémovi připadalo hloupé, a tak si pro případ takovýchto nevítaných setkání vytvořil zvláštní taktiku. Snaží se se zabijáky vyjednávat či je nějak pobavit nebo alespoň jim nějak zpestřit jejich pochmurný život psance. Občas se stane, že jej pak rabiát dokonce ušetří, byť to jsou případy jen velmi řídké, neboť zabijáci bývají osoby opravdu velmi zkažené a těžko napravitelné. Také tento jezdec nijak nereagoval na Vilémovy snahy a neprojevil žádné milosrdenství, ale pouze po něm mlčky tnul mečem. Nešťastnému Vilémovi tak nezbylo, než se přeci jen pokusit o útěk. Chvíli se mu to i dařilo, neboť kličkoval mezi stromy, takže jezdec nemohl plně využít svou vyšší rychlost. Vilémovi to začínalo být divné. Zvláštní bylo již to, že se svými těžkými zraněními z boje s brigandy vůbec přežil první ránu. Už v něm dokonce začala doutnat jiskřička naděje, že by se mu snad únik ke střeženému městu přeci jen mohl podařit, když přesně v tom okamžiku se objevil druhý jezdec, jehož smrtonosné čepeli se již vyhnout nedokázal.
Teprve jako duch osvobozený od všech obav a starostí hmotného světa si důkladně vybavil (pomocí journalu) právě proběhlý souboj, načež zjistil, že se mýlil, když jezdce považoval za zabijáky živoucích. Ve skutečnosti šlo pouze o elfy (elven raiders), kteří jsou sice o něco méně zdatní a nebezpeční, avšak za to jim chybí jakýkoliv cit či slitování, neboť nejsou z rodu živoucích obyvatel Endoru. A tak pokusy o vyjednávání s nimi byly jen ztrátou drahocenného času a nebýt toho, mohl možná Vilém přežít.
Nebylo však možné dlouho se zdržovat zbytečným truchlením, nýbrž bylo třeba zachránit, co se ještě zachránit dalo. Vilém tedy doběhl do HC, kde jej léčitel ochotně znovu oživil, avšak potom zaváhal, jak má pokračovat. Měl ještě příliš živě v paměti své nedávné boje o věci ležící uprostřed divočiny, a navíc pokoušet se o něco podobného proti rychlým elfím jezdcům mu připadalo jako čiré šílenství. Také již v záloze něměl vůbec žádné vybavení, které by mohlo zvýšit jeho šance, a tak mu nezbylo nic jiného, než poprosit o pomoc jiné živoucí obyvatele Endoru. Prosil, žebronil a škemral, až se mu nakonec podařilo přemluvit dva kouzelníky, kteří se s ním na nedaleké místo jeho skonu vypravili. Když tam však dorazili, nalezli jen opuštěnou Vilémovu mrtvolu ležící uprostřed cesty, ale po jezdcích nebylo ani vidu ani slechu. A tak se mágové jen nasupeně otočili a odjeli zpět do města.
Když si Vilém pobral vše, co u těla zůstalo, zjistil, že mu chybí dvě věci - jeho legionářský meč a legionářský štít...

A tak, pokud máte štěstí, můžete za vlahých jarních večerů potkat osamělého orčího paladina v pohřebním rubáši, kterak se bosý brouzdá travou daugasských parků a s dýkou v ruce pronásleduje ladné srnky a hrdé jeleny. Nerušte jej, prosím. Vězte, že střádá kožešinu ke kožešině, zlaťák ke zlaťáku, a přitom sní. Sní o tom, že s každým tím nevinným zvířetem, jež naposledy vydechne pod jeho čepelí, se o kousíček přibližuje k tomu, aby se jednou přeci jen tím opravdovým rytířem stal. A pak jednou za úsvitu vyjede na svém bujném oři, ne na Dalajlamě, která, jak se ukázalo, navíc má jelení parohy, což je jev u lamy poměrně neobvyklý, ale na skutečném koni a s ním zadupe do země všechny zlé nestvůry, zabijáky, okradače mrtvých i nepoctivé obchodníky. A také v ruce bude třímat nový meč a na sobě ponese třpytivé plátové brnění a krásně malovaný štít bude mít a vysoké boty vonící jemně vyčiněnou kozinkou...

Hmm, je to trochu dlouhý a nevim, kam to upíchnout (myslel jsem newbíci newbíkům, ale nechci to tam moc zasvinit). Tak to kdyžtak smažte nebo přesuňte jinem. Dík.

Je to hezky napsany, docela sem se zacetl.

Hezký

Velmy pekne

Moc pekny, doufam ze to Vilemovi nakonec vyjde : o)

Hej chlape vsechna cest, krasne napsany (zvlast definice lagu )

Nice...

Letity elfsky druid odmorfl enta a zamumlal si pro sebe: Haha mam Vilemovy boty!
Ne ted vazne, kdyz te potkam, muzes pocitat s materialni pujckou.

Fajn post co takhle Gm dat nejakou odmenu jak jste dali v topici newbici newbikum, aneb jak prezit...proc ne?kdyz te potkam mas u me nejakou tu mensi odmenku

hezky napsany

holy s... No do tydne si to snad prectu , kdyz rikaj vsichni ze je to dobre.. ale ta delka

Hmmm.....hmmm, dlouhy, mooooc dlouhy! Ale jak ctu reakce tak to asi za precteni stoji. V nejblizsi dobe se do toho pustim.

to ti doporucuju a nejlepsi sekce je s tema lagama

Mam tu na starost Qvesty a takove veci a musim uznat ze je to jedno z nejlepsich del co jsem zazil hele synku nechtel by jses me ozvat na icq? Takovehle umeni psat by nemelo bejt v budoucnu promrhano jen tak a buh vi ze tohle budeme potrebovat a mohl bychom tvuj talent vyuzit...

_________________
Marshal - druid lvl 38, ted 39

Budes se divyt ale prace mam nad hlavu prto nemam cas dleat to co mam. Sice uz nemusim spawnovat svet za coz dekuji kazdej den klukum od script, ale prace neubilo:_(

JO my taky dekujem za ty spawny...aspon si dene kdyz hraju PvM vydelam neco kolem 10k

lol , je to super , chce to asi pridat do ESQ. A jinak nejake navrhy na odmenu ve hre?

To nech na me spada pod moji judistikci ale rekl bych ze takovej krasnej talent na spisovani bychom nemeli nechavat ladem.. Treba pribehy pro unikatni itemy? Nebo pro dalsi veci?.)

Super, take bych to dal do esq, pokud bude autor souhlasit.

a jestli vam do toho muzu kecat tak rovnou i do knihovny

sauku jak jsi myslel pribehy k unikatnim predmetum? dej priklad, taky bych si to zkusila

mohl by dostat konecne tu runu do Paladin city

jinak super, takovy pribehy moc rad ctu, budu se tesit jestli napise neco dalsiho

nu mohl bych rici ze na svete bude pr unikatnich veci ktere budou jedinecne ale budou teze osetrene ze opravdu skladovat jen tak v bance se nebude vyplacet... Pribehy bude mit kazdej unikat kde bude popisovana jeho moc, vznik a tvar.