Endor

Po delší době mě byla zaslána další povídka, jejím autorem je Dark Khan..

Smrt na sněhu

„Pozor před námi je led!“, křičel jeden z námořníků. „Okamžitě zatočit do leva!“. Kormidelník prudce zatočil, ale už bylo pozdě, loď narazila do ledu a měla díru v trupu. Pomalu ale jistě se loď napouštěla smrtelně ledovou vodou. S takovou do tržnice nikdy nedoplujeme. „Pevnina!“ Všichni se začali rozhlížet, aby uvěřili, že mají ještě špetku naděje. A opravdu, nedaleko se objevila pevnina, ledová, zasněžená, ale v tu dobu pro ně jediná šance. Kapitán vydal rozkaz vypustit záchranné čluny a naložit jen tím nejlepším zbožím. Doplout na pevninu v tak neklidném moři jako je toto bylo velice obtížné, ale nakonec se jim to podařilo.
Na břehu se utábořili, aby měli kde přečkat zimu a odpočinout si před dalekou cestou. Kapitán určil hlídky a zbytek šel odpočívat. Noc byla klidná, jediné co narušovalo klid noci bylo kvílení větru a občasné zavytí vlků. Ráno zbořili tábor a vydali se na cestu. Po dni cesty zahledli ze sněhu tyčící se skali. Kapitán pravil, že tady bude naše další tábořiště. Jak se pomalu a ztěžka blížili ke skalám zaslechli dunivý zvuk rohu, všichni se jako jeden muž otočili za hrozivým zvukem který se rozléhal po planině jako zemětřesení. Ale co bylo děsivější, než ten zvuk bylo to, co ho vydalo. Za sebou uviděli tlupu banditů, jak běží směrem k nim. Začal běh na život a na smrt. Bandité se neúprosně blížili s vidinou velikého lupu. Jeden z námořníků najednou zahlédl proláklinu ve skále a kapitán neváhal a rozkázal zaběhnout do ní. Všichni se začali připravovat na boj s myšlenkou, že tady se ubrání snáz, ale to co následovalo, nikdo z nich nečekal. Celá skupina banditů se zastavila a nervózně stáli, dívajíc se na skálu, jako by jim chtěla ublížit. Jejich náčelník váhal jen chvíli než rozkázal ústup a bandité zmizeli daleko za obzorem. Pro námořníky to byl šok, ale v tu dobu každý myslel jen na to, že se právě po druhé narodil.
Jak už měli v plánu, utábořili se zde. Kapitán na noc posílil hlídky, protože měl z tohoto místa strach, ale v tuto dobu to pro ně bylo to nejlepší, kdyby ale věděl co se této noci stane určitě by se rozhodl jinak. První dvě hlídky proběhli v klidu. Jediné co je rušilo byly podivné, jakoby ze skali vycházející, dunivé zvuky. Mysleli si, že to je jen vítr lámající se o skálu a tak klidně hlídali dál. Vše ale začalo asi v půli noci, kdy se ty zvuky začali zesilovat a jakoby jich přibývalo. Vystrašená hlídka probudila kapitána a ten dalších 5 mužů. Zapálili pochodně a nejistým krokem se porozhlédli po okolí. Najednou bylo ticho, děsivé, hluboké ticho ve kterém bylo slyšet jen tlukot srdce vystrašeného člověka. A pak to přišlo. Za nimi jako by se pohnula skala, bylo tam špatně vidět, jelikož tak byl strom.
Všichni se na to místo upřeně dívali, když se ze tmy vyřítilo obrovské monstrum zdánlivě připomínajícího člověka. Jeho kůže byla jakoby z kamene a byl vysoký, jako 2 urostlí muži. S křikem se dali na ústup, ale někteří byli tak vyděšení, že spadli do sněhu a než se jim podařilo postavit se, byl už u nich trol a jeho těžký kyj jim zasadil smrtelné rány. Ostatní utíkali zpět, aby varovali ostatní, ale našli jen trosky toho, co ještě před pár minutami byl tábor. Nastala panika, byli obklíčení a jejich čas se neúprosně krátil. Jediná naděje byla, pokusit se proklouznout, a utéci zpět ze skal a doufat, že přežijí zimu. Ale vše bylo v tuto chvíli lepší než zůstat zde. Kapitán zakřičel „TEÁ!“ a všichni se s bojovým křikem rozběhli jako jeden muž a doufali, že se jim podaří proběhnout a dostat se na svobodu. Trolové byli zaskočeni a než si uvědomili co se děje, byla jejich kořist za nimi a utíkali do tmy.
Další den, se kapitán probudil. Byl promrzlý, unavený a zděšený. Našel své muže umrzle, jak leží ve sněhu. Zlostí a beznadějí zakřičel a upadl tváři do sněhu a v jeho očích pomalu pohasínal plamínek života. Už si myslel, že je konec a proto se ani nesnažil postavit se, neměl na to silu, ani odhodlání. Kapitán se probudil vyčerpaný, ale už v teple, vycházejícího z krbu naproti jeho postele. Do pokoje přišla mladá dívka a donesla mu teplou polévku. Kapitán se snažil promluvit, ale dívka ho zarazila a řekla: „odpočívej“. Po týdnu byl schopen chůze a tak se šel netrpělivě porozhlédnout, kde že se to nachází. Byl na tržnici v domku bohatého dobrodruha, který zaslechl jeho křik a zachránil ho před smrtí. Kapitán mu povyprávěl jeho příběh plný bolesti a vzpomínek na jeho muže, na bandity a na ztroskotání a na podivné stvoření ve skalách. To dobrodruha velice zajímalo a tak uspořádal výpravu asi měsíc po kapitánově odjezdu zpět za moře do jeho domova, se uspořádala první výprava, v čele s našim zachráncem, do skal, o kterých mu bylo vyprávěno, ale to je zase jiný příběh…