Endor

Ani nevím jak se to stalo. lidé v pulkruhu kolem ní zbystřili Jednoho dne jsem se probudila a nevěděla
jsem nic o své minulosti. lehce se zamračila. Nevěděla jsem ani jestli mam rodiče ani kdo pořádně
jsem. Věděla jsem vše o světě, ve kterém jsem nikoho neznala. Nevěděla jsem co dělat, měla jsem
hlad, ale nevěděla jsem jestli něco umím. při vzpomínce se pousmála.
Byla jsem ve městě které se jmenovalo Daugas a jelikož jsem měla hlad, zašla jsem na tržnici,
kde jsem poprosila jednoho trhovce o něco k snědku, ale ten mi pouze plivl k nohám. Orkové, umí
být dosti hrubí, ale toto bylo velmi urážející. Byla jsem vzteky bez sebe, protoze jsem člověk
a uražka orkem je to nejhorší pro ješitnost mladé lidské ženy.
Tehdy jsem si řekla, že se jednoho dne pomstím, což jsem taky udělala, ale k tomu se dostaneme.
Hlad jsem měla vážně ukrutný, motala se mi až hlava a nohy vypovídaly službu.
Nezbylo mi nic jiného než krást. Schovávala jsem se ve stínech a kradla jsem zprvu jen jídlo, ale
když jsem zjistila, že jsem v tomto vskutku dobrá, troufala jsem si na okrádání jiných občanu Daugasu.
Když jsem si tímto vydělala dost zlaťáku, koupila jsem si koně, protože ochočování mi nešlo a ukrást
tak velké zvíře taky dost dobře nešlo. Věděla jsem, že pouze krádežemi smysl života nenaplním.
Å la jsem tedy do Daugaské banky a marně jsem žádala všechny přítomné, jestli by mě někdo nevzal
do učení, ale nikdo mi odpověděl.tajemně řekla. Asi po hodině čekání, se ze stínu za mnou ozval hlas.
Øekl, že mě naučí vše co zná, pokud budu chtít. Byl to zvlaštní hlas, nebyl totiž mužský, ale byla to
žena. Øekla mi, že se mi zde mezi tolika lidmi nemuže ukázat, ale pujdu-li s ní do jejího cechu, ukáže se.
Já jsem samozřejmě byla pro, a proto jsem následovala hlas tajemné ženy, který mě zavedl do Daugaské
ubytovny, do té samé kde bydlel ten ork co mě tenkrát tak urazil. Hlas ženy mi řekl, ať jdu do poslední
místnosti, kde byla akorát knihovna a pár loučí na zdi.
Jakmile se v této místnosti zavřeli dveře, oběvila se předemnou žena, byla krásná, ale v otrhané robě.
Robu si vyslékla a oběvili se krásné šaty z hedvábí, vyšívané zlatem. Øekla mi, že se jmenuje Josephine,
a že je představenou zlodějského cechu.
Asi o pul roku později, jsem byla schopná chodit nespatřena a brát si od lidí co jsem jen chtěla. Byla jsem
schopná okrást bojovníka o zbraň a to bez povšimnutí. Výcvik byl u konce, jak jsem si myslela, ale zdaleka
jsem se tenkrát zmílila. Josephine, se mnou tenkrát mluvila dlouho do noci a vysvětlila mi, že mě ještě musí
naučit bojovat, pro případ odhalení, protože v těchto dobách jsou lidé krutí. Začala mě učit boj s dýkami,
vrhacími noži a hvězdicemi a v neposledni řadě s šavlemi. Zjistila jsem, že mě to velmi baví, jelikož jsem byla
vážně zručná. Po nějakém čase jsem byla schopná rovnoceně bojovat i s Josephinou. Výcvik zkončil.
Å la jsem tenkrát do města a začala praktikovat své znalosti a začala krást ve velkém. Dlouhá léta jsem se
živila tímto zpusobem, do doby, než jsem se opět střetla s tím proradným orkem, který mě urazil. Začala jsem
plánovat pomstu. Začala jsem informacemi. Ostatní z mého cechu tohoto orka znali, jmenoval se Okrog, byl
to potulný prodavač a kovář. Věděla jsem, že bydlí v mštečku zvaném Lios a že tam se každý večer vrací.
A pak jsem se rozhodla, žádné plánování, prostě jsem v noci, za použití paklíču, otevřela jeho dum a pomalu,
jsem prohlížela truhlici za truhlicí. Našla jsem spoustu zlaťáku a vybaveni, ale v tom jsem uslyšela na schodech
kroky, ukryla jsem se ve stínu a čekala. Byl to Okrog, který mě uviděl ve světle svícnu, který držel v ruce.
Ja jsem neváhala, vrhla jsem po něm hvězdici a ukryla jsem se v krytém koutě, potichu jsem přešla za něj
a vrazila mu dýku do zad. Padl okamžitě nazem. Zkusila jsem jeho životní funkce, byl mrtev. Na rukou jsem
měla krev, ale byla jsem šťastná. Zabila jsem občana Endoru, ale necítila jsem nic, kromě pocitu zadosti
učinění. Èasem jsem začala zabíjet pro potešení, bavilo mě to a hlavně jsem tímto vydělávala velkou spoustu
věcí a zlata. Jenomže jsem se tímto stala známou osobu a hledanou lovci vrahu. Ted musím být velmi opatrná,
aby mě nechytili nebo nezabili. Øídím se heslem přírody: Zabij abys přežil..... Øíkají mi Bad Girl, Zlá Holka...

tento topic už tu je

http://forum.endor.cz/public/viewtopic.php?t=3411

Porozhlédni se po knihovně a vlož to kam to patří jestli máš zájem na tom aby to nezapadlo.