Endor

Nu, máme zde první a jistě ne poslední povídku..

Jejím autorem je Toxicbunny

Poslední Odpor
Stojím zde na spálené poušti okolo posledního města, na posledním bojišti tohoto věku Endoru a legenda se vyplňuje. Držíc v ruce svůj válečný palcát a zohýbaný štít, se sám sebe ptám proč stojím a držím svého mustanga před bitvou, která neskončí tak jak bych sám chtěl.
Seděli jsme okolo jednoho z ohňů posledního města věděli jsme že síly temnot jsou téměř za branami a mi je měly strážit, přestože všem bylo jasné, že je to zbytečné pro nepřítele čas nic neznamenal a nám síly s ubíhajícím časem docházeli. V tom zazněl roh z věže rychle jsme posbírali luky a šípy, Dekora s Khazadanem vzaly své pytlíky s magickými reagenty a běželi jsme na hradby zjistit co způsobilo poplach. Z hradeb bylo vidět jak sem legiemi zkázy šíří vlna ohně, ledu a blesků. Nejdříve jsme mysleli, že se chystá poslední útok a démoni shromažďují energii k poslednímu výpadu. O pak byl pravdou když se vlna přiblížila tak byl za ní vidět člověk cválající na koni v robě kterou sem nikdy neviděl. Ten člověk přijel až k naší bráně zaklepal a hromovým hlasem zaburácel: "vpusťte mne dovnitř mám pro vás poselství". Odpověď byla jasná: "odejdi člověče zatracený sloužíš temnotám tak se k nim vrať nás žádnými triky neobalamutíš", v tom se ozvalo: "Já a člověk za koho mě máte já jsem jeden z tvořitelů váš svět je u konce a nechci ho nechat temnotám, nezachráním ho, ale můžu postavit nový, když mi otevřete tak vám řeknu jak." "Neotevřeme tomu jenž posluhuje pekelným silám." "Dobře chápu vás, ale budu si muset otevřít sám." A brána zmizela, projel a brána byla opět na svém místě. "Tak co přesvědčil jsem vás smrtelníci nejsem nepřítel váš svět může žít dál vy na něm už žít nebudete, ale já ho znovu vystavím už nebude jen pro smrtelníky, budou na něm žít s vámi i živoucí, kteří se budou starat o to aby se vyváženost světa už nepřevrhla v to čeho jsme svědky" Ponuře ukázal směrem kamsi za bránu a po té ukázal na mě "ty pojď sem seš tu jeden z nejstarších bojujících cítím v tobě odvahu a sílu vzdorovat" sesedl z koně a z rukou mu vyšlehla bílá záře a pochvíli sem cítil jak proniká každou částí mého těla a já se cítil lehčí, silnější. Záře mě opustila, pocit zůstal a záře putovala dál aby posilnila ostatní v tom otcovsky řekl: "tohle v zítřejší bitvě pomůže budete to potřebovat." "Teď k tomu co musíte vykonat, musíte zničit obsidiánový obelisk nesený Temnou legii, samozřejmě musíte zničit i srdce endoru které je samotným základem obelisku" "Ale to zničí náš svět" odpověděl sem "Ano zničí to endor tak jak ho znáte ,ale podstata na které se dá formovat nový svět o kterém sem vám vyprávěl zůstane nepošpiněná temnotou" "Dobře, když to uděláme, jakou máme záruku" "Jen mé slovo, nemám sílu na to abych za vás vyhrál bitvu nemůžu do ní ani zasahovat mé síly jsou v tomto světě omezeny dokud je tu temnota" "A co když to uděláme a ty nedodržíš dohodu co pak" "Nic budete mrtví tak jako tak nevidím rozdíl mezi zničením světa a přenecháním ho temnotě já vám tu nabízím šanci na to že tento svět ještě po tom bude sloužit a pokud vím tak ty se řídíš heslem": "lepší padnout v boji nežli na útěku i tak lze dobře umírat" "Ah oda ze zapomenutého jazyka jediná přeložená než byl zatracen, oni tenkrát stáli v prohrané bitvě přesto nepřítele vlastně porazili
padly za svou věc a přesto vyhrály akorát se vítězství nikdo nedožil."
"Ano tak to bylo a mílíš se já jsem ze zapomenutého národa já stál té bitvě v čele" pootočil se a ukázal světélkující znak na róbě "Toto je
znak naší vlajky a vlastně síly endoru smrtelníče" "Nemám slov legendy ožívají v konci věků" "Slova nejsou potřeba udělej co říkám a Endor bude žít" "Dobře" záře se vrátila a on ji nasál zpět nasedl na koně, otočil se směrem k bráně, když v tom jsem se zeptal:"Poslední otázka poutníče, jak se jmenuješ" otočil hlavu ke mě a praví:"Demostenes poutníče poutníků a na shledanou" jak to dořekl zmizel a já si pro sebe řekl:"Na shledanou" S vycházejícím sluncem zavál vítr a zvířil písek a prach na zemi. Nyní již bylo vidět na nepřítele hordy specter, kostěných rytířů,
démonů, gargoylů, lichů a stínů. Tahle armáda stála asi půl kilometru od nás a táhla se kam až oko dohlédlo a přímo proti nám stála 300m za
prvními nepřáteli ona obsidiánová socha a v jejím základu prosvítalo rudým světlem srdce endoru to byl náš cíl kterého jsme měly dosáhnout.
Další vlna zvířeného písku se mi přehnala přes obličej v tom se ozval jekot a přes naší armádu přelítli dvě letky draků v klínové formaci každá vedená prastarým drakem. Nepřátelská armáda se dala pomalu do pohybu, ale obelisk zůstal na svém místě. Øekl jsem si: "Teď nebo nikdy" nasedl na mustanga nasadil helmu a zařval:"Poslední odpor." vojskem mocně zadunělo a rozjely jsme se vstříc osudu. Přede mnou na svých koních nezkrotní berserkové pěly svůj bojový pokřik, kněží s paladiny na svých mustanzích odříkávaly za mnou své modlitby, Mágové pálily před sebe všemožná kouzla z dračích mláďat, hraničáři neustále napínaly luky a pálily šípy po nepřítely, Druidi převtělení do švábů, koňů a wyvern běžely neohroženě vpřed s některým ze zlodějů na zádech a co bylo nejkrásnější všichni odhodili svoje spory bylo jedno jestli sem ork nebo člověk nebo elf, půl elf, všichni šli jako jeden. Při jedné otočce sem viděl jak se uprostřed brány objevuje několik magických bran. Z jedné začali vylétávat andělé a titáni z Druhé začaly vyjíždět praetoriani na svých válečných ostardech a z poslední elfí válečníci na koních. Když nás dohnaly tak srovnaly tempo a přidaly se k útočícím šikům. Draci letěly pořádnej kus a už začínaly vypalovat v nepřátelský řadách svými plameny teď přišla řada na nás. První co mi přišlo pod ruku byla howling spectra, odříkávala kouzlo magického štítu když se její obočí setkalo s hrotem na mém sangvinovém válečném palcátu. Ani jsem nezastavil byl jsem jako posedlý musel jsem se dostat k cíli a ostatní jednaly stejně tak rychle. Prodíraly jsme se hordami nepřátel. Někteří umíraly, ale mi jely dál dál a dál za naším cílem, v tom se mi postavil do cesty Démon jel jsem dál a oba jsme si uštědřily silné rány já však díky lahvím s lektvary nechával rány hojit, ale byl jsem sražen ze svého mustanga bojovníkem kultu smrti, ještě za pádu měl v hrudníku díru po mojí zbrani. Po dopadu mě však démon přišlápnul hrudník a chystal se mě rituálně usmrtit což byla jeho poslední chyba, protože zasáhly staří známí mágové Dekora s Khazadanem spolu s naším hraničářem Asferatonem, paladinem Uzoralem a dvěma titány, kteří nakonec démona zadupaly do země. Vzhledem k tomu že už nikdo neměl nic na čem by se dalo jet tak jsme se přidaly ke skupině pěších berserků a pretoriánů, kteří se probíjely přes démony směrem k obelisku když dojely kněží tak nás za pochodu vyléčily a utíkaly jsme dál když se před námy objevila zeď z vampírů a démonů u které zuřila bitva a kupodivu zde nebyl žádný průraz. Po přiblížení sem zjistil proč se tak dělo byly zde otevřené magické brány ze kterých za každého padlého vampíra vyšlo deset dalších. Za mnou jsem uslyšel jak Dekora s Khazadanem něco sborově řikaje pozvedají hole k už žhnoucím nebesům a najednou oslňující záblesk samy se zpopelnily, ale onen paprsek zapálil brány takže každý vystupující vampír uhořel ještě než prošel skrz. Běžely jsme dál, když nás zbývající nabrala poslední jízdní kohorta praetorianu generál který mě vzal k sobě na ostarda Ukázal na rychle se blížící se obelisk říkajíc: "To je tvůj osud" a seskočil z ostarda udělal kotrmelec v rychlosti a rozběhl se do hlavní bitevní vřavy zuříc okolo. To samé udělal Asferatonův, Uzoralův spolujezdec jeli s námi ještě dva pretorianští mágové a po chvilce jízdy se k nám přidal ještě vůdce berserků. a tak jsme, za ryku ostardů dupajících mocnými pařáty pískem a popelem spálené země bojiště, jely za svým cílem, který se blížil ohromnou rychlosti a v cestě nám stála už jen poslední překážka horda aboniamtionů, zrůd jež byly složeny z hnijících těl, legenda říkala že jakýkoliv kontakt s kteroukoliv částí jeho těla znamená mor děsivé síly a my neměly s sebou kněze který by nám požehnal případně mor odčaroval. Jediné co nám
zbývalo bylo jet na čas než nás mor pohltí a snažit přežít než bude obelisk zničen. Mágové s Asferatonem začaly pálit před sebe, ale bylo jasné že dojde na boj zblízka, když tu nad námi se objevil ledový drak a já uslyšel ve svém nitru hlas: "člověče jde o všechno bojuj jako nikdy předtím a nevzdávej se naděje" a v tom spustil drak svůj dech a začal mrazit vše co mu stálo v cestě. Drak byl velmi brzy spatřen a sestřelen démony, ale to co následovalo sem ještě neviděl, a už ani neuvidím, drak dopadnul na zem já uslyšel zasténání:"teď už si musíš pomoct sám" následující záblesk a vlna chladu která zmrazila okolí několika kilometrů a v blízkém okolí rozbila ledové sochy. Teď šlo jen o čas zrůdy se začaly probouzet a nevadilo jim že přijdou i o část těla, zbývalo nám jen čtyřicet metrů, když nerovnoměrné působení sil v roztávajících tělech ledových soch způsobilo jejich exploze. Teď bylo jasné že jedeme o závod s časem já už cítil mor a na ostatních bylo vidět, že s nimi není vše v pořádku. Mágy prožral mor velmi rychle a dvacet metrů od našeho cíle spadly z ostardů. Jeden spadl Uzoralovy pod ostarda, ten se zhroutil a Uzoral spadl v té rychlosti dopadl na obličej křuplo to a hlava byla oddělena od těla. Berserkerský velitel vrhnul sekeru proti jedné z podpěr ,na které obelisk stál, ještě než sekera dopadla, kopí ,umístěné na podstavci jako poslední obrana proti útočníkům, protlo jeho hrdlo a on tam zůstal viset, dokud vržená sekera o malý okamžik poději přerazila podpěru podstavy. Obelisk spadl na Asferatona který se už mohl bránit jedinou dýkou vytvořenou z hieronitu pro tento účel. Dýka se zabodla těsně před Asferatonovým rozdrcením za mohutného praskání temného kamene obelisku a Asferatonových kostí obelisk dopadl a roztříštil se. Přede mnou stálo srdce Endoru, nyní sem pochopil proč se muselo zničit samo si vytvářelo nový obelisk, pozvednul jsem ruku a chystal jsem se udeřit naposledy a zničit tak srdce mého
svět mor však zapracoval a já osalben klesnul na kolena, zemřel a pustil válečný palcát, který se roztočil a zabodl se do endorského srdce. Byl jsem smrtelník, ale umřel jsem jako živoucí v tom okolí oslnil záblesk to srdce puklo a roztrhlo se a já najednou stál na vodě jako duch a nevěděl
jsem co se děje kde to vlastně sem. Vše bylo černobílé sklonil sem hlavu a opravdu jsem nestál na zemi, ale na vodě co mě však překvapilo Asferatonova hieronitová dýka tam plavala pode mnou. Natáhl jsem se pro ní a dýka se najednou získala normální barvu pozvedl jsem hlavu, vše už bylo barevné a po vodě ke mě kráčel demostenes. "Vítej v novém věku endoru" "Co to je kde jsem" "Jsi na místě poslední bitvy" "Ale kde je bojiště" "už není se zničením srdce byla zničena veškerá pevnina. Co to máš za dýku v ruce" "Asferatonova hieronitová dýka, nějak přežila zkázu světa" "Ano, taky nebyla součástí tohoto světa zde hieronit nelze kovat do zbraní ale to jistě víš." "Chtěl bych jí dát jméno po bývalém majiteli."
"Tak jí ho dej." "Jak?" "Pojmenuj ji!" vyřkl jsem celé asferatonovo jméno:"Asferaton Delagan" v tom se z každé strany ostří napsalo aritem jeho jméno jednou elfsky, jednou drowsky, jednou lidsky, jednou orcsky.
"Dobře si uctil jeho památku, myslím že další si zaslouží podobnou úctu." pozvednul ruce a v tom vyplaval Uzoralův štít a meč, berserkova sekera,
hole Khazadana a Dekory. Podal mi je, já je přijal a pojmenoval aritem a tím i vtisknul sílu a odvahu jejich nositelů. po té prohlásil: "Přišel čas"
"Na co" "Na nový život" V tom se okolo něj začaly vázat elementy led, oheň, vzduch, voda a nakonec země porostla jeho zvláštní Róbu a sesnoubila se s podivným znakem jenž značil endor, načež pozvedl ruce pravil: "Stavba započata teď nás už čeká jen mnoho práce" A najednou se okolo mě začala objevovat země formovaly se kály, a když už byl okolo kruh dvou metrů hlíny tak najednou začala rašit tráva když už bylo
okolí dvou metrů zelené travou, vyrašil první strom a květiny.
Zeptal jsem se: "Jak dlouho budeš tvořit nový svět" Usmál se:"Nejen já budu vytvářet nový svět, jediný tvořitel nemá síly na to stvořit celý svět"
"A kdo ti bude pomáhat, přece ne já" Opět se usmál:"Neboj, ty ne nemáš moc mohl bych ti jí svěřit, ale stejně bys nevěděl jak s ní správně naložit."
"Tak co tu tedy dělám?" "Každý živoucí, který přijde na Endor bude na začátku své cesty poutníkem a ty se budeš starat o poutníky, budeš mistrem poutníků." "Já proč?" "Protože budeš moci sledovat celý Endor zde v tomto ohništi," V tom se objevilo ohniště s grilem, vedle kláda na které se dalo pohodlně sedět a na druhé straně deka na spaní. Posadil jsem se a povídám: "Ale já pořád nechápu proč" "Až přijde první živoucí pochopíš nebude znát tento svět a ty mu budeš nápomocen zde v ohniště si vždy zjistíš co potřebuje dotyčný vědět. Jo a k tomu proč jsem vybral zrovna tebe, zasloužíš si to tvůj svět byl zničen a tys ho k tomu zničení vedl, ale moc dobře jsi věděl že si udělal dobrou věc a já tě tu potřebuji abys živoucí vedl správnou cestou." v tom se objevila postava vedle něho a položila mu ruku na rameno se slovy:"Je čas jít Demostene" "Ano jistě, Nashledanou Cameleo máš teď spoustu času než se objeví první živoucí přijdu tě ještě mnohokrát navštívit."
"Nashledanou Demostene." odpověděl jsem a v tom zmizel