Endor

Celá má družina spí, a já se za ranního rozbřesku probouzím s pocitem jistého zneklidnění, cítím v kostech, že se dnes něco stane. V klidu a pokoji si dopřávám ranní rozcvičky, obíhám svůj tábor do kola a tiše přemýšlím, co se asi stane. Po ranní rozcvičce se vydávám na lov divoké zvěře, aby má družina nepošla hlady.
Po úspěšném lovu se vracím zpátky do tábora. „Ale, co to?“ pomyslím si. Tábor je celý v plamenech, vše je téměř na popel spáleno. Má tmavě zelená pleť mi umožní jít blíže a ukrýt se za keř. Vidím jakousi postavu oděnou do kožených šatů, na hlavě má jelení masku. Při plížení se vpřed jsem si všiml mých oddaných mužů svázaných jedním provazem klečicích před mým teď už bývalým stanem.
Mohutná, dá se říci bojácná postava s jelení hlavou se vydá za mými muži a dupnutím obou nohou se před ně postaví. „Můj pán Vám dává poslední šanci. Sdělte mi, kde je Váš velitel a nechám Vás jít.“. Nespali všichni, jak jsem si z prvu myslel. Jeden můj muž ze strachu řekl, že mne viděl s těžkou kuší a několika toulci šipek jít směrem k lesu, patrně řekl že i na lov, mnoho mých mužů ví, žeje to má oblíbená činnost.
Muž vytasil obrovský obouruční meč, a jedním seknutím sťal hlavu všem mým mužům. Nemám dále síly. Vše co jsem měl, už není. A ne jen já, ale i ty ženy v nedalekém městě čekající na své muže, ty děti čekající na své otce, ti staří lidé čekající na své syny. Po chvíli upřeného pozorování, kdo to asi může být, vyjdou dva muži s medvědíma maskama jedoucí na velkých medvědech, tuším že jsou to Kodiaci, doprovázejí skupinku, se kterou jsem se včera seznámil. Je mezi nimi i kněžka. Z dáli jde slyšet pouze bolestný řev. Země se z ničeho nic mohutně zatřese. Chvíli po té vezou na mohutných povozech několik mrtvých Wyvern, bojových bezkřídlých draků, a koně házej ustájeným medvědům.
Jeto hrozné dívat se, jak bezbranná a tak krásná zvířata umírají bez jakékoli šance na sebezáchranu. Z mého upříného dívání se na utrpení zvířat mě vyruší křik kněžny, „ Níky nepodpoří bratrstvo temných druidů, nikdy.“. Zjistil jsem ze slov kněžny, že se jedná o temné sdružení loupeživých druidů, vyvržených z krásného, překrásného ostrova. Většinou se do vyhnanství posílali jedinci, kteří zavinili úmrtí živé bytosti, která měla něco společného s přírodou.
Velká postava s jelení hlavou sahá po meči. V tom mně ze zadu začne něco oblizovat za krkem. Je to můj oř, nějakým zázračným způsobem se dokázal dostat až sem, za mnou. V mžiku na něj nasedám popadám pohozený oštěp nedaleko od koně a vydávám se kupředu zachránit kněžku. Jde to těžce, utíkají za mnou medvědi, střílí se po mně luky, kušemi, snaží se mne zastavit snad všemi možnými prostředky. Kněžku jsem tak tak chytil za šaty a vyhodil na koně, který mezi tím chytl menší náskok nad mohutnými několikaset metrákovými medvědy. Po chvíli jim všichni tři utečeme,
na konci dne zakládáme malý provizorní přístřešek pro koně a sebe překrýjíme lisnatými větvemi.

Konec druhé části.

eh... jeden dil = 1 topic? no, to teda nevim

Máš s tím nějaký problem?
jeto přehlednější..

A zaspamovanější