Endor

Tato povídka sice není ze světa Endoru ale přesto je dobrá a proto jsem ji sem přidal.. Jejim autorem je Gereth

Prolog
V Nemakově stojí malá hospoda, které se říká U Točící sekery. Abychom to uvedli na pravou míru, ona to byla dříve největší hospoda v kraji a jmenovala se U Tichého piva. Jenže v téhle vesnici se usadili trpaslíci. A trpaslíci, jak každý dobře ví, milují boj. Proto je už takovým malým zvykem, že přibližně jednou za měsíc se pár trpaslíků trochu víc opije a pak dostávají různé nápady. No, různé…většinou prostě rozmlátí celou hospodu. Ale je tu ještě jedna věc, kterou milují více, než rozbíjení všeho, co jim přijde pod ruku. A to je pivo. Nakonec vždy, když se proberou z bojového amoku, začnou stavět hospodu novou. Ale proč by se namáhali s ubytovacími pokoji, když se každý výborně vyspí i pod stolem? A tak vždy postaví jednu místnost, výčep a kuchyň. Uplynul měsíc a jak jste jistě chytře usoudili to, že v Nemakově stojí hospoda, nemělo mít dlouhého trvání..
Kdyby tento večer někdo náhodou šel kolem Točící sekery, uslyšel by zvuk připomínající náraz oceli do něčeho měkkého, hlasitý výkřik, dutý náraz o zem a radostný tleskot. Ten někdo by to asi ihned běžel oznámit strážím a ti by, pokud by to nebyli zrovna oni, kdo si připíjí u Točící sekery, snad sjednali pořádek. Naštěstí kolem nikdo nešel a veselý večer u Točící sekery mohl pokračovat. „Tak se mrkneme, copak po něm zbylo. Hm, kroužková košile, obouručák, pěkný oblečení. Myslím, že dneska se, chlapi, slušně vožerem.“ Od stolu v rohu se spustil nadšený povyk. „A co je tohle. Nějaká knížka, asi deník. Náboženský kecy, to je vždycky prdel. Tak se na to kou...„Dej ty svoje nemyté vousy pryč od té knihy trpaslíku!“ Celá hospoda se jako jeden muž otočila k otevřeným dveřím, kde stála postava střední velikosti ve volné róbě. V rohu se někdo uchechtl, u baru se trhnutím probudil kovář, hned vedle dva chasníci vytáhli z pod stolu třetího. Ten, kdo dopíjel, si rychle objednal další. Hospodský se smutně zadíval na židle, které celé odpoledne spravoval. Vypadá to, že dnešní show ještě neskončila.
„Ty jseš ten novej farář, viď? Co kdybys už vypadnul a nechal mě a tady moje kluky na pokoji?“oslovil ho trpaslík. „Moje svatá povinnost je chránit svět před takovými, kteří strkají svoje špinavé vousy do bož...“vzduchem zasvištěla sekera a na zem dopadla farářova hlava. „Co je? Dvakrát urazil mě a mé vousy. Borghorne nečum tak na ten zlatej křížek, co má kolem krku a objednej mi dvě piva. Já zatím prozkoumám ten deník. Sakra to musel bejt ale *censored*. On si to psal ve verších. Ale nebojte chlapi, já sem študovanej. Já vám to pěkně přeříkám po našem. Vážená hospodo, teď vám povím já, Montagne, příběh o slavným rytířovi Siru Vargerovi a jeho osudech.“
„Tož, to se takhle jednou večer šel Varger posilnit do hospody. Objednal si krocana a víno. Když byl asi v půli krocana, náhle ho obklopila oslepující záře a on ležel na nějaký prosluněný louce.“ „To musel bejt pěkná souška tenhle Varger, když nevydržel ani sklenku vína a už byl na šrot. Hele nebyl on to nějakej elf?“ „Zavři tu svou hnusnou tlamu Stragode a nekecej mi do toho. Nerozumíš tomu ani za to hovno co máš v hlavě.“ Celá hospoda vybuchla ve vlnu smíchu. Několik vesničanů připíjelo Montagnovi na zdraví. Mezi nimi byl i kovář. Ten připíjel tak vroucně, že trefil vedle sedícího sedláka do žeber. Rolník se okamžitě zhroutil na židli. Hospodský se smutně zadíval na hromádku dřeva pod sedlákem. Dychtiví posluchači s jásotem pobízeli Montagna k pokračování.
„Tak kde sem to skončil. Jo, tak to se ten Varger dostal na tu louku a co nevidí, před ním stojí sám Osud.“ „To je přeci blbost, Osud neexistuje.“ Ve vzduchu se mihlo pár rukou, pár okovaných bot a na zemi se válel Stragod. „Dobrý Montagne, polož tu sekeru, on už otravovat nebude,“ zazubil se Borghorn. „Tak dobrá, ten, co si říkal Osud se vyloupnul před Vargerem a povídá mu: „Vargere, ty chcípáku jeden, nenašel jsem většího osla než jsi ty, kterej by se hodil na můj speciální úkol. Vysvětlím to tak, že bys to měl pochopit i ty. Na jednom světě se chopil vlády takovej magor, co se jmenuje Sulden a jestli bude vládnout ještě tak dva roky, podělá to tak, že už se z toho nevyhrabe nejen ten svět, ve kterým bydlí, ale že to nerozchodí celej vesmír. Takže ty tam půjdeš a milého Suldena vodkrouhneš. Jo, a abych nezapomněl, ještě jednu takovou maličkost. Když sem tě přemísťoval, zrovna se vedle hádali Smůla a Smrťák, kdo bude mít lepší výhled na křišťálovou kouli, ve které můžeme pozorovat tvůj život. No, jak se tak mlátili a Smůla zrovna uskakovala před Smrťákovou kosou, malinko do mě drkla. Zkrátka a jednoduše sem se trochu seknul a ty teď trčíš v téhle díře. Ale neboj, poté, co jsem mu nenápadně naznačil že by mohl mít nepříznivý osud, slíbil mi místní farář, že tě přenese do správného světa. Máte se sejít v hospodě u Tichého piva. Byl jsem tu před tisícem let na dovolené. Je to tu klidná oblast.“ Montagne se zplna hrdla rozchechtal: „Klidná oblast. To se povedlo. Holt neměl se navážet do nás, hloupejch jeskynních skřetů. To sem to hezky přeložil, co chlapi? Měli byste vidět ty veršovaný bláboly, kterých ten údajnej Osud napovídal. To je k popukání.“
Nikdo se nesmál. V celé hospodě vládlo hrobové ticho. Ve vsi zavyl pes, ale když se zadíval na hospodu, rychle toho nechal. To ticho bylo tak tíživé, že už to Montagne nevydržel, popadl sekeru a na místě popravil dva sedláky. „Co se sakra děje? To jako žádný potlesk jo?“ Pak mu to ale došlo: „Vy si jako myslíte ,že…že támhleten,“ trhnutím hlavy ukázal na mrtvého muže v kroužkové košili. „Měl spasit celej svět? Že za dva roky jsme všichni v háji?“ Ti, co zbyli z početného množství sedláků zrychleně přikyvovali. „Tak já…myslím, že si dám panáka.“ Jako na povel si ti, co na to měli, objednali panáka a ti, co na to neměli, rychle obrali mrtvoly a dali si ho taky.
Po mnoha, mnoha pivech a panácích někdo dostal skvělý nápad: „Co kdybychom rozmlátili hospodu?“ Po hospodě se rozlil hlasitý jásot. Hospodský se smutně zadíval na spravené židle a šel se vyspat k otci do vesnice.

Gereth...No většinou mě potkáte jako to ležící okouřené tělo.