Endor

Nuže tato balada je od již známého Gwindora

Posílám příspěvek do knihovny.
Když jsme s kámošem lehli na hřbitově u HC a kostlivci nám roztahali věci po širokém okolí, vzpomněl jsem si na Erbenovu Svatební košili. Původně jsem chtěl na to téma napsat krátkou povídku, pak jsem si zkusil veršovat dialogy, a nakonec z toho vylezla tahle podivnost. Dost se to nafouklo, a tak jsem byl rád, že jsem to vůbec nějak dopsal. Původní myšlenka (roztahání věcí) se z toho prakticky vytratila.
Je to amatérská slepenina, ale doufám, že se to někomu bude líbit.


Balada o rytíři a klerikovi

Slyš, hodiny na kostele půlnoc odbíjí
a sudičky z kolovrátků nový příběh odvíjí.

Hleďme koho zrádná cesta
vede k branám Přístavního města?

Toť rytíř Vilém s dobrým druhem
projel právě hradeb kruhem.
Mezi domy vede oře
tam, kde voní širé moře.

Tam, kde jindy dětí výskot,
však nyní pusto jest...
jenom v dáli divný vřískot.

Kamsi zmizel lidu rušný dav,
ulicemi prohání se jen stébla suchých trav.

Rytíř spěchá, nemá stání,
přísaha ho vpřed pohání.
Dobro před zlem musí střežit,
v Boha přitom vroucně věřit.
Proto míří právě teď,
přímo za hřbitovní zeď!

Vzpomíná slov učitele:
"Vem si s sebou léčitele
a do boje se vydej směle,
však nikdy nepusť ze zřetele,
že skromnost muže ctí.

Krchov pln čar je a mámení,
a já zahlédl zlá znamení,
jen nepadněte v neštěstí.

Bij umrlce, co v noční dobu
vylézají ze svého hrobu,
však to ti říkám, mene tekel,
střez se utkat s tím poslem pekel,
co v poslední hrobce má svou sluj.

Porazit jej této noci
není prostě v tvojí moci,
to si dobře pamatuj!"

***

Na mostě jasně rozlehlo se podkov zvonění,
to Vilém zrovna z města vyjel v lesklém brnění.

Zastavil se před kostelem,
promlouvá se spasitelem:
"Vzývám tě, ó pane můj,
mou duši dnes opatruj!
Jedem zabít hordu koster,
pomáhej nám Pater noster!"

Jak to řekl, meč vytasil,
jeho čepel zlatě žhne,
všechny hvězdy rázem zhasil,
jako slunko během dne.

Potom směrem ke hřbitovu hlavou lehce pohodil,
otočil se na přítele a zvesela prohodil:
"Hoj, bratře kleriku, in nomine Domini,
rozdrťme ty zrůdy, než odbijí hodiny!"

Jako vítr mezi kříže
na svém koni vrazil,
o kousek zas zkáze blíže
kostru k zemi srazil.

Žhavé ostří vzduchem víří,
krev ve spáncích tepe,
panika se kolem šíří,
smrt na dveře klepe.

Před ranami reka chrání
klerikovo požehnání,
a tak záhy vedle sluhů
Gargoyl padl v jednom pruhu.

"Skvěle skončil tento boj,
budem slavit, hola hoj!"

Když tu náhle, je to zdání?
ozvalo se zaskuhrání:

"Tak to není, však to zvíš,
úsvit více nespatříš!
Osudu kola dále se točí,
vždyť vám pýcha kouká z očí!

Klerik tě přemluví, ke mně tě přivede,
proti mým kouzlům meč tvůj nic nesvede!
Tak je to dáno, žádná náhoda,
tebe čeká smrt, mne svoboda!"

"Mlč, zrůdo, o tom nemáš ponětí,
žiješ jen v bludech vlastního prokletí!
Zákeřné tvé vábení hravě porazíme,
jen se na nás podívej - právě odcházíme."

"Počkej, Viléme, tvá práce tu není hotova,
zbývá nám přeci ještě - támhleta velká budova."

"Zadrž, blázne, jestli tu obludu vyrušíš,
co tě uvnitř čeká, to ty vůbec netušíš!
Je tam vězněn strašný líš..."

"...ale, snad se nebojíš?"

***

Ke kobce se rytíř blíží,
do vrat vráží ramenem,
kolem nohou prach se víří,
meč žhne svatým plamenem.

Náhle hrozný řehot rozlehl se nocí:
"Konečně vás oba mám pevně ve své moci!
Rytíř Vilém, jaká pocta, cože jsi to říkal prve?
Ale na tom nezáleží - dáš mi napít svojí krve!
Vstaňte moji bojovníci, přišla vaše hodina,
zrovna se tu připravuje velikánská hostina!"

A tak znovu, jaká hrůza,
všude kolem zas ta lůza
po živých se lačně sápe,
do masa jim údy drápe.

Klerik kouzlem zasažen,
k zemi zůstal přimražen.
"Nechte jej, vy bestie!"
Zhroutil se, již nežije.

Meč blikl a pohasnul,
kruh svírá se stále blíž,
Vilém v hrůze užasnul,
"Bože, proč mne opouštíš?"

Lich sesílá pekla plamen,
celý hřbitov plesá,
s Vilémem je rázem amen,
mrtev z koně klesá.

Kůň zděšeně klopýtá,
i jeho osud je zpečetěn,
nezbydou z něj kopyta,
neunikne z kola ven.

***

Slyš, hodiny na kostele prvou odbíjí
a nemrtví s lichem v čele čerstvou krví připíjí.

Z tří těl maso trhají,
o lup losy metají.
Kolem smutné duše skučí,
pokoře se tvrdě učí.

_________________
Vilém, paladin na 11. lvl

Podle mě se tato balada autorovy velmi povedla.. A jsem rad že Endor hostí takovéto lidi
Prosím abyste se neostýchaly nám sem nadále posílat svá díla